Je to skutečně obdivuhodné, spálit tuny benzínu jen proto, aby byly za devět měsíců propuštěny desítky usvědčených vrahů. Komise rozhodující o Nobelově ceně míru by měla obzvlášť ocenit Kerryho skromnost. Vždyť zatímco on donutil Izrael propustit desítky usvědčených vrahů, Pollarda si zatím nechal v záloze, protože tak čistý rukojmí, který nikoho nezabil ani nikomu neublížil, si zřejmě podle doktrýny současné administrativy propuštění nezaslouží.
Zatímco Rusko okrajuje Ukrajinu a novináři píší o tom, že se s tím nedá nic dělat, americký ministr zahraničí lamentuje nad sedmi sty novými byty v Jeruzalémě a hledá mír skrze propouštění dalších usvědčených vrahů. Nechci říct, že by to nikdo nepodporoval. Všeobecně se tu soudí, že třeba Klingdoni a Hobiti, jelikož mají Kerryho v oblibě, by proti být nemuseli.
Až jednou budou na stará kolena Kerry s Obamou po vzoru Jimmyho Cartera cestovat po zcela mírumilovném arabském světě od Benghází přes Káhiru a Damašek do Baghdádu, aby tam básnili o nebezpečnosti židovského bydlení a soudnictví, budou si možná američtí historici lámat hlavu, proč si Američané na tohle období zvolili takové tajtrlíky.
Jeden tip bych pro ně měl: Příliš věřili Tomu Friedmanovi a málo četli jeho starší práce, které byly sice mnohem méně populární, ale o to více se držely reality. Každý holt nejraději čte, co právě chce slyšet.