Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

EU by měla chápat ekonomiku Izraele

Požadavky Evropské unie vůči Izraeli jsou velmi drahé. Evropská unie se ale zároveň vůbec neptá, kdo to má všechno zaplatit. Postoj Izraele v otázce výstavby v oblasti mezi Maale Adumim a Jeruzalémem je z ekonomického hlediska více než pochopitelný.

Nechat nějaké území ležet ladem, či ho dokonce nechat zaplavit mořem nebo ho předat teroristům, stojí mimo jiné také velmi mnoho peněz. Reálně to znamená, že lidé přijdou často o smysl života. I z čistě ekonomického hlediska se to dá chápat i jen tak, že přijdou o výdělky a zároveň se zvýší náklady na bydlení či případně na obranu.

Není tedy vůbec nic divného, když proti takové politice občané vystupují. Požadavek Bruselu na zaplavení části Nizozemska sahá lidem do peněženky hned na několikrát. Nejen že na zaplaveném území zaniknou podniky a firmy, které přispívají k ekonomice země. Lidé, kterým Evropská unie vezme jejich živobytí budou pochopitelně velmi demotivovaní a stát bude nucen se o ně starat z peněz daňových poplatníků. Kromě toho bude nutné těmto lidem najít bydlení, o které je chce Evropská unie připravit, čímž se zvýší poptávka po nemovitostech a tedy i cena bydlení. To vše chtějí inženýři lidských duší z Bruselu udělat údajně kvůli obnovení mokřadu pro stěhovavé ptactvo. Není při tom vůbec jisté, že ekologickou funkci mokřadu půjde obnovit.

V případě Evropany notně podporovaného jednostranného stažení Izraelců z Gazy je ekonomický pohled přímo děsivý. Stažení přineslo všechny výše zmíněné negativní jevy. Navíc si může přičíst na svůj vrub přinejmenším jednu sebevraždu a nespočet spontánních potratů, které byly indukovány nuceným vystěhováním, vzestup hnutí Hamás, rakety vypálené na Tel Aviv, Beer Ševu a další města, jejich oběti, tři války v Gaze a mnohamiliardové výdaje na obranu. I jen čistě ekonomické následky tohoto inženýrování lidských životů (mimo jiné i z Bruselu) jsou katastrofální.

Reklama

Koridor mezi Maale Adumim a Jeruzalémem je pro obě města z hlediska územního plánování zásadním místem, bez něhož se obejdou čím dál tím hůře. Stavební uzávěra prosazovaná Bruselem z nějakých iluzorních důvodů reálně šroubuje cenu bydlení v Jeruzalémě i v Maale Adumim a podvazuje ekonomický rozvoj. Výstavba v koridoru přinese práci (mimo jiné i Palestincům z okolních vesnic a měst). Stavební uzávěra, kterou evropští politici prosazují, nepřináší vůbec nic dobrého či reálného.

Evropští politici tvrdí, že prý prakticky nelze spojit Betlém a Ramaláh jinudy než přes tento koridor. Skutečnost je ovšem taková, že na trase Ramaláh – Jeruzalém – Betlém dennodenně jezdí palestinské autobusy. Kdyby Palestinci zapracovali na bezpečnostní situaci, zmírnili protiizraelskou rétoriku a vymazali nenávist ze svého vzdělávání, nebude s dopravním spojením vůbec žádný bezpečnostní problém. Kdyby z nějakého zcela záhadného důvodu Palestinci trvali na své vlastní cestě z Ramaláhu do Betléma, lze ji případně vybudovat kolem Jericha. Nic to ovšem nemění na geografické realitě, že nejkratší dopravní spojení vede přímo přes Jeruzalém.

Pokud evropští politici opravdu chtějí na dálku rozhodovat o životech lidí, nejspíš by si měli nastudovat místní reálie a zapátrat po skutečných problémech regionu. Stavění bytů není problém, který by je měl zvedat ze židle. Stavění bytů je normální, mírová činnost. Daleko spíš by měli naslouchat, co politici říkají a co reálně dělají.

Zatímco se evropští politici zabývají stavebními povoleními mezi Maale Adumim a Jeruzalémem, syrský režim přesouvá zbraně hromadného ničení blíže k turecké hranici. Vůdce Hamásu Chálid Miš’ál v Gaze znovu vyzval k osvobození Palestiny od řeky po moře (toho si evropští politici díky Bohu všimli). Politici Fatáhu také nelenili, aby názorně předvedli, že jejich vyjednávání na půdě OSN je jen doplňkem k ozbrojenému boji. Člen centrální komise Fatáhu Džibríl Radžúb doslova řekl: „Fatáh nesloží svých mečů, dokud se nenavrátí uprchlíci [samozřejmě do mezinárodně uznávaných hranic Izraele].“ A ještě dodal: „Rezistence [ozbrojený boj proti Izraeli] je strategickou volbou.“ Palestinský vyjednavač Nabíl Šaath pogratuloval v Gaze mučedníkům: „Gratulace mučedníkům a milosrdenství Alláhovo pro hrdinu Ahmada al-Džaabarího a pro všechny mučedníky.“ A aby nikdo nebyl na pochybách ještě dodal: „Bitva, kterou vedete, se odehrává po sto let. Tento národ bojuje sto let, aby osvobodil svoji zemi a aby osvobodil Jeruzalém. Když křičíte, že půjdete na Jeruzalém, je to přesně to, co činí vítězství. Brání Jeruzalém a Palestinu ve své úplnosti, všemi prostředky odporu – ozbrojeným odporem a politickým odporem, tím, že jdeme do OSN, solidaritou a všemi formami konfrontace nepřítele, který okupuje naši zemi.“

Nepřekvapí, že činnosti Fatáhu si evropští politici raději nevšimli. Zavedlo by je to příliš blízko ke kořeni problému. Mnohem jednodušší je odsuzovat územní plánování bytových jednotek v Jeruzalémě a okolí.