O patolízalském vztahu evropského establishmentu k Hizballáhu byly už napsány knihy. Romano Prodi se svou oddaností k Hizballáhu ani k Hamásu příliš netajil. Dnešní politici jsou ve svém patolízalství poněkud opatrnější. Buď k věci zarytě mlčí, doufajíce že teroristický útok na půdě EU postupně vyšumí, nebo prostě tvrdí, že pro teroristickou činnost Hizballáhu nemají dosti důkazů. Co k tomu všemu říci? Snad jen tolik, že takovou věc by nevymyslel ani ten největší odpůrce Evropské unie.
Vlajka Hizballáhu: Kdyby někomu nedošlo to kolečko uprostřed s naznačenými poledníky a severním polárním kruhem, pak vězte, že znázorňuje planetu Zemi. Nápisy ve spisovné arabštině znamenají: „Pak jistě Hizballáh zvítězí“ a „Islámský odpor v Libanonu“
V podstatě se tato zpráva týká Izraele jen okrajově. Přináší totiž především děsivé svědectví o morálních základech Evropské unie: Že v EU život Izraelce nic zásadního neznamená, na to si už skoro všichni zvykli. Novou informací tu ovšem je, že v EU uplatíte i evropský život. Po tom bulharském řidiči autobusu ani francouzský, ani britský ani německý pes neštěkne. A tím spíš ne premiér, neřkuli kancléřka.
Těžko mohli přední evropští politici podat jasnější důkaz, že se od dob mnichovského diktátu nic tak zásadního nezměnilo. Morální otázky jsou stále ještě věcí vedlejší. Otázkou opravdu zásadní ovšem je, co Hizballáh udělá příště, když teď už oficiálně smí zabíjet lidi nejen v Libanonu, ale i v Evropě.