Nevěřím evropským politikům, kteří navštěvují Osvětim, ale hrdě se hlásí k bojkotu Jeruzaléma a dalších izraelských měst a vesnic v Judsku, Samaří a na Golanských výšinách, nevěřím jim, že jsou vedeni něčím jiným než nenávistí. Neexistuje jiný důvod k bojkotu měst a vesnic čistě podle takového klíče. Není jiný důvod pro předání Golanských výšin, když v Sýrii zuří krutá občanská válka. Není jiný důvod pro předání Jeruzaléma a Judska a Samaří v době, kdy Palestinskou samosprávu ovládá nestabilní diktatura.
Evropský židovský život dospěl do své konečné stanice. Dnes už Evropané nechtějí Židy vyhubit fyzicky, evropská politika se přenesla do další fáze. Evropané nechtějí po Židech nic menšího, než aby se vzdali Cijónu, Chrámové hory, Jeruzalémského chrámu, netouží po ničem jiném, než aby se Židé vzdali Hebrónu, Machpély, kterou zakoupil praotec Abrahám za čtyři sta šekelů, kde pochoval svoji ženu Sáru. Evropské direktivy nechtějí nic méně, než aby Židé opustili své praotce Abraháma, Izáka a Jákoba. Žádají, abychom se zřekli našich králů Davida a Šalomouna. A to jen protentokrát. Určitě si časem vymyslí i leccos dalšího.
Evropská unie se snaží rozšlapat vše židovské, protože nechápe, jaký má židovství smysl, neboť nevidí smysl věcí vůbec. Evropská rozhodnutí od zákazu žárovek po zákaz doživotního trestu pro vrahy nebo po zatopení části Nizozemska, jsou namířena proti obyčejným lidem, kteří se snaží smysluplně žít své životy. Ideálem Evropské unie je poslušný úředník, který nepřemýšlí, ale jen koná, co mu evropské direktivy nařizují a na otázky reaguje zdvořilým úsměvem a zopakováním direktivy.
Ideálem evropského politika je pak šikovný korupčník, který klidně uroní slzu v koncentračním táboře, ale zároveň produkuje prohlášení o legitimitě politického boje Hizballáhu, podporuje výchovu dětí k nenávisti v palestinských školách aniž by si jí všiml, odsuzuje existenci židovských měst a vesnic (ovšemže zatím jen těch na „okupovaných územích“) a snaží se zamezit židovské přítomnosti na Chrámové hoře. Nevěřím paní baronce Ashton, že se „omylem“ ideově přihlásila k útoku na školu v Toulose, když ho spojila s válkou v Gaze. Nevěřím Karlu Schwarzenbergovi, že mu není ukradená bezpečnost Izraele, když se zasazuje o to, aby arabští vojáci stáli na dohled od Středozemního moře.
Těch omylů, které se v Evropě staly, bylo již příliš mnoho. Začínají někdy v roce 70, kdy evropští vojáci vypálili jeruzalémský chrám a končí rozhodnutím Evropské komise, které bylo zveřejněno včera. Všechna tato rozhodnutí od Tita po Theodosia II., od protižidovských opatření Adolfa Hitlera a Josepha Göbbelse po protižidovská opatření José Manuela Durãa Barrosa by měla Židům v Evropě dát jasně na srozuměnou, že to s nimi Evropa nemyslí dobře. Z direktiv Evropské unie jasně plyne, že pro ně v Evropě není slušného místa. Evropská unie si evropské Židy představuje jako dvorní šašky, kteří budou ochotně kývat, zatímco evropská diplomacie bude chrlit jedno protižidovské opatření za druhým.
Evropská unie hodlá tvrdě trestat každého nemuslima, který se hlásí k Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, protože podle téže direktivy i praotci židovského národa byli přece osadníci a dokonce jsou pohřbeni v „okupovaném“ Hebronu. Evropští Židé ovšem brzy poznají, že si nemohou dovolit udělat po druhé stejnou chybu. Současné dění v Evropské unii svědčí, že nenávist k Židům nebyla v Evropě jen na návštěvě, ale je v ní naopak hluboce zakořeněna. Evropští politici si nedají pokoj, dokud nebude nad slunce jasné, že židovský národ neopustí ani své biblické ideály ani svou biblickou zemi a pochopitelně ani svou vlastní existenci. Nespáchápe kvůli evropským byrokratům národní i náboženskou sebevraždu. Evropští diplomaté, kteří souhlasí s danou direktivou, to se Židy nemyslí dobře, i kdyby tisíckrát říkali, že to s námi dobře myslí a přejí nám štěstí. Nejsou první, kdo se pokouší nás zprovodit ze světa, možná nejsou ani poslední, ale po tom všem, co židovský národ přežil, nemá smysl se bát, že nepřežijeme i tuhle nenávistnou evropskou směrnici.