2.A.
>> přirovnal jste izraelské akce k postřílení rodiny zloděje

Lžete – nic takového (tj. v tomto významu!) jsem nenapsal. Už mě štve, jak můj text neustále překrucujete 🙁

>> hodnotíte v něm skupinu

Opět lžete: Přečtěte si ještě jednou mé minulé 2.B. a zkuste už konečně pochopit, že švec není bota a tudíž hodnocení boty není hodnocením ševce. Jen si to zkuste: u boty se hodnotí materiál, kvalita sešití, jestli dře patu a za jak dlouho se ochodí: kterou z těchto vlastností můžete hodnotit u ševce, eh?! A teď se vraťme z metafory k jádru věci: u vojenské akce se hodnotí její legitimita, úspěšnost, náklady, míra dopadu na civilisty a konečně cosi jako smysluplnost/účelnost/efektivita – které z těchto vlastností lze hodnotit u nějaké „skupiny“, např. u té zvané Izraelci?!

2.B. Vaše reakce nemá nic společného s mým bodem 2.B; místo toho zavádíte nové, nesouvisející, ale značně široké téma -> nehodlám se do toho pouštět.

3. Fajn, máme pohled/vysvětlení ševce. Teď ještě potřebuju doplnit, jak to vysvětluje sám soused?

2) Ve Vašem příspěvku je Vaše přirovnání, ve kterém jste Vy přirovnal izraelské akce k postřílení rodiny zloděje. To už je hodnocení. Je to Vaše hodnocení, hodnotíte v něm skupinu, a hodnotíte ji i z hlediska své morálky. (To, co popisujete v bodě 2.A. jste učinil také.)
2.B. Všichni ševci se shodnou na tom, že žádný švec si nemusí nechat líbit palbu raket na svoji rodinu. Zároveň ale někteří ševci mohou své nepřátele stíhat až v Afghánistánu, zatímco jednomu konkrétnímu se upírá stíhat nepřátele několik kilometrů za svým domem. Je tedy zřejmé, že všichni ševci si jsou rovni, ale někteří ševci si jsou rovnější. Jaké který švec dělá boty s tím nemá co dělat, jak jsem byl vysvětlil v minulém svém příspěvku.

3) Tak jako jsou tady běžné volby, tam je běžné házení granátů. Sousedé to dělají jednak proto, že jim to přijde jako skvělé řešení sporů, ale také proto, že je to baví. Zda mají spory, protože je to baví, či naopak se baví, protože mají spory, to už je věc apetitu každého jednotlivce.

Když nějaký termín redefinujete a takto ho zasadíte do původního kontextu, dostanete nesmysl. Jenže Vy to nechcete chápat – hodí se Vám to totiž překrucovat. Překrucujte si psa třeba nastokrát, kočku z něj nevykroutíte.

2. Ano, to jsem napsal. Tak ještě jednou:
2.A. V mém příspěvku je obsaženo hodnocení, ale není to mé hodnocení -> já nehodnotím. Pouze vysvětluji, proč jiní hodnotili způsobem, na který jste si postěžoval.
2.B. V mém příspěvku není hodnocení Izraele, ale některých akcí [Izraele]. Opravdu nechápete rozdíl mezi hodnocením ševce a hodnocením jednoho páru bot, který se zrovna nepovedl? Máte snad za to, že když zkritizuji ševci jeden pár bot, říkám tím o něm, že neumí ševcovat, je špatný táta a vůbec by bylo nejlepší, kdyby se nikdy nenarodil? Nebo zakazujete kritiku jako takovou a všichni jsou povinni ševce velebit, i kdyby levá bota tlačila a pravá byla velká?

3. Tak moment: nejdřív říkáte, že házení granátů je u sousedů běžná záležitost – a pak že je to řešení rozporů. Tak jak to je – dělají to pro zábavu, nebo mají se ševcem nějaké rozpory?

1) „Ukradli nám kufr,“ vytýkal nadporučík Švejkovi; „to se jen tak řekne, holomku!“
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,“ ozval se tiše Švejk, „dovopravdy ho ukradli. Na nádraží se vždycky potlouká moc takových šizuňků a já si to představuju tak, že jednomu z nich se nepochybně zamlouval váš kufr a ten člověk že nepochybně využitkoval toho, jak jsem vodešel vod zavazadel, abych vám vohlásil, že s našima zavazadlama je všechno v pořádku…“

–S vaším právním systémem je taky všechno v pořádku. Zadefinujete si kolektivní trest tak, aby ve vašem právním systému nebyl. Když vám někdo poukáže na to, že nějaké děti jsou tady poslány dejme tomu do dětského domova, protože byli odsouzeni rodiče, zoufale vykřikujete: „Kolektivní trest v evropském právním systému neexistuje.“
Inu, on ten kolektivní trest pase právě po takovém okamžiku, kdy je odsouzen právě člen kolektivu, a pak dopadne i na lidi kolem, právě když vy tu s očima poslušně zavřenýma hlásíte, že s vaším právním systémem je všechno v pořádku. A to už vůbec nemluvím o tom, že evropské právní systémy regulují i válečné konflikty, to byste se teprve divil.

2) Četl jsem velmi pozorně, trvám na tom, že jste v této diskusi o Izraeli řekl (cituji):

„Jako kolektivní trest jsou označovány ty akce proti Palestincům, které mají k „nevyhnutelnému vedlejšímu efektu“ příliš daleko = začínají mít blíž spíš k onomu druhému konci stupnice (tj. k akcím charakteru „postřílení rodiny zloděje“ – viz můj předchozí příspěvek).“ (konec citace)

Trvám také na tom, že to je odsudek, z kontextu diskuse poměrně jasně plyne, že jde o odsudek Izraele.

Jestli jde o přirovnání? Přirovnání je pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů – přesně to jste ve výše uvedené stati učinil.

S dovolením si opět pomůžu Švejkem:

„Vy ale máte divná přirovnání,“ řekl Bretschneider významně, „mluvíte napřed o Ferdinandovi a potom o obchodníku s dobytkem.“
„Ale nemám,“ hájil se Švejk, „bůh mě chraň, abych já chtěl někoho k někomu přirovnávat. Pan hostinský mne zná. Viď, že jsem nikdy nikoho k někomu nepřirovnával?“

3) Toho ševce jste vymyslel Vy, já jej pouze pozměnil, místo abych nazval Vaše přirovnání demagogií, což jsem možná měl udělat.

Pokud jde v této souvislosti o sousedy, u nich je házení granátů poměrně běžná záležitost. Tak se to u nich prostě dělá. Konflikty v rámci širší rodiny lze řešit uříznutím hlavy, konflikty mezi kmeny se tam řeší pomocí výbušnin.
To jste vážně doteď nevěděl?

2. Nikoho jsem k entitě, která zloději postřílí rodinu, nepřirovnal (přečtěte si můj příspěvek ještě jednou a pozorněji) -> řešíte něco, co není.

3. Utíkáte na míle daleko od původního tématu, navíc demagogickým způsobem (vynecháváte zásadní kontext: proč se soused rozhodl házet po ševci granáty? – bez toho je rébus neřešitelný).

2) Slovní hodnocení je vždy do jisté míry vágní, to ovšem neznamená, že to není hodnocení. Pokud někoho přirovnáte k entitě, která postřílí zloději rodinu, samozřejmě ho tím hodnotíte. Troufám si říci, že ho hodnotíte i morálně.
Nemyslím si, že je (v daném kontextu) zásadní rozdíl mezi hodnocením novinářů a hodnocením práce novinářů.

3) Pokud řeknete (byť o ševci), že jeho akce začínají mít blíž spíš k onomu druhému konci stupnice (tj. k akcím charakteru „postřílení rodiny zloděje“), pak toho ševce samozřejmě hodnotíte i morálně.

Kromě toho: Ševce určuje šití bot, ale Izrael zdaleka neurčuje jen obrana jeho občanů. O tom, co je pro Izrael určující jsme v této diskusi nijak přímo nemluvili. Přiměřený příměr by tedy byla následující situace: Co má udělat švec, když na jeho dům začne házet granáty člověk, který se schovává ve svém domě, kde bydlí s celou svojí rodinou? Jak má takový švec reagovat? Jaké ten švec dělá boty s tím nijak přímočaře nesouvisí.

1. Vaše dedukce jsou postaveny na tom, že používáte pojem „kolektivní trest“ v úplně jiném významu než je běžné => Vaše dedukce vychází z jiných premis => je logické, že docházíte k jinému závěru („kolektivní trest je běžně uplatňován“). To ovšem není důkazem našeho pokrytectví: dedukce vycházející z různých premis nelze tímto způsobem porovnávat; v daném případě je zakopaný pes v tom, že běžný význam „kolektivního trestu“ je specifickou podmnožinou Vaší definice „kolektivního trestu“. Je to stejná chyba, jako kdybych já řekl: „jazyk je organická hmota v ústech“ a Vy byste řekl „to není pravda, jazyk je v botě a může být anorganický“.

2. To, co vydáváte za mé hodnocení kolektivů za (A) vůbec není hodnocení a za (B) nekomentuje kolektiv.

3. Pochopte už konečně, že kritika některých akcí NENÍ hodnocením těch, kdo ty akce vykonali. Dokážete vnímat rozdíl mezi výroky „ta bota se tomu ševci nepovedla“, „je to špatný švec“ a „ten švec je hajzl“? Podle Vašich reakcí se zdá, že je (v případech, kdy není řeč o ševci, ale o Izraeli) považujete za ekvivalentní – to je ale paranoidní 🙁

1) Kolektivní trest podle křesťanského vidění světa byl uplatněn už vůči Adamovi a Evě (a též vůči Hadovi, na něhož se ovšem často zapomíná). I v křesťanství, které pro Evropu vynalezlo například dětské domovy (dříve sirotčince), je tedy kolektivní trest přípustný.

2) V určité chvíli (až po Šestidenní válce) si ovšem vyspělé národy tohoto světa uvědomily, že kolektivní tresty s sebou vláčejí jistý etický problém. Vy (a nejste v tom sám) tento problém řešíte tím, že prohlásíte, že u vás žádný kolektivní trest neexistuje. To je ovšem asi stejné, jako když íránský prezident říká, že v Íránu nejsou homosexuálové. Kolektivní tresty ani homosexuálové nepřestanou existovat tím, že vyhlásíte jejich neexistenci.

3) Doklady toho, jak hodnotíte kolektivy:

„Co se týče „legitimních a oprávněných akcí na obranu jednoho národa“, zřejmě jste si nevšiml, že vám nikdo neupírá právo na obranu: kritizována je nepřiměřenost (zasahují příliš mnoho nevinných) a neúčinnost (často místo ke zklidnění vedou spíš k eskalaci násilí) vámi zvolených metod.“

„Jako kolektivní trest jsou označovány ty akce proti Palestincům, které mají k „nevyhnutelnému vedlejšímu efektu“ příliš daleko = začínají mít blíž spíš k onomu druhému konci stupnice (tj. k akcím charakteru „postřílení rodiny zloděje“ – viz můj předchozí příspěvek).“

To je vcelku jednoznačný odsudek Izraele, protože prakticky každý chápe, že zloděj si nezaslouží, aby mu postříleli rodinu.

Zde jste se zastal novinářské obce:
„Zpravodajství ve sporných případech prakticky vždy uvádí postoj/argumenty obou stran – právě proto, že nikdo jiný nemůže vědět, jak to skutečně bylo.“

4) V některých případech prostě není možné nechat promluvit obě strany. Například neuděláte rozhovor s vrahem, jehož identita není známa. A i kdybyste ten rozhovor udělal, výsledné zpravodajství slušné ani vyvážené nebude – oběti vraha těžko v dohledné době promluví, a vrah je chráněn anonymitou.

5) I v případech, kdy by bylo možné dát prostor oběma stranám, zpravodajství CNN, BBC, Reuters a mnohých dalších médií tak příliš často prostě nečiní. Znám je například případ znásilnění, který byl i v českých médiích prezentován především z pohledu násilníka, protože násilník byl Arab, muž, a ještě navíc byl o věci velmi ochotně schopen spravit média – na rozdíl od své oběti. Ne všechny případy jsou tak křiklavé, nicméně v tomto směru byl opravdu Izrael zvolen výše zmíněnými médii jako národ, který má být kritizován a odsuzován.

>> Možná si to neuvědomujete, ale hodnotíte kolektivy i v této diskusi.

Doložte to – materiálu k citaci je tu dost.

>> Váš bod (2) relativizuje téměř veškeré západní zpravodajství.

Plácáte nesmysly: Zpravodajství ve sporných případech prakticky vždy uvádí postoj/argumenty obou stran – právě proto, že nikdo jiný nemůže vědět, jak to skutečně bylo.