Bílý dům vydal oficiální prohlášení k dohodě s Íránem. Dovolil jsem si z něj vybrat kritické body dosažené dohody:
-
Jak se všeobecně očekávalo, Írán získal mezinárodně uznané právo mít vybavení na obohacování uranu. Mezinárodně bylo uznáno právo vlastnit minimálně osmnáct tisíc centrifug. Z prohlášení Bílého domu není jasné, zda Írán deklaroval počet a výkon svých centrifug, či zda to bude deklarovat k nějakému datu.
-
Írán získal mezinárodně uznané právo obohacovat uran do koncentrace 5 %. To je poněkud překvapivé, a pokud by to bylo vnímáno jako všeobecně závazný precedent, může to výrazně snížit šance na udržení současného režimu jaderných zbraní po celém světě. Dosud bylo totiž obohacování uranu soustředěno v rukou jaderných mocností.
-
Centrifugy, které se z jakýchkoli důvodů rozbily či rozbijí, má Írán právo nahradit centrifugami novými. Nesmí jít ale o centrifugy „nové generace“.
-
Írán smí používat polovinu centrifug v Natanzu a čtvrtinu centrifug ve Fordó, na nich má mezinárodně uznané právo na obohacování uranu do 5 %. Ohlášení dvou nových íránských reaktorů může být dostatečnou záminkou pro zvýšení výroby uranu obohaceného na 5 %.
-
Inspekce budou podléhat Společné komisi, kterou ustaví Írán spolu s Německem a stálými členy Rady bezpečnosti.
-
Írán se zavázal, že příštích šest měsíců nebude získávat plutonium z produktů jaderných elektráren. Tato technologie byla ale v Íránu teprve v počáteční fázi.
-
Írán se zavázal rozředit uran obohacený na 20 % a převést ho na oxid.
Není příliš relevantní mluvit o tom, jak moc explicitně bylo či nebylo uznáno právo Íránu obohacovat uran. Pokud je podle nějaké dohody zakázáno obohacování nad 5 procent a žádná jiná dohoda neexistuje, nelze to vyložit jinak, než že do pěti procent je obohacování povoleno. Právo Íránu obohacovat uran bylo tím pádem uznáno.
Zatímco uvalení sankcí trvalo dlouhé roky, závazky Íránu mohou být zcela eliminovány během pár týdnů. V současné chvíli i podle odhadu citovaného agenturou Reuters může Írán získat dostatek obohaceného uranu na jadernou bombu během 48 dní. Pokud bude dohoda do puntíku splněna, oddálí se tato možnost o čtyřiadvacet dní.
Za oněch čtyřiadvacet dní, o něž se možná prodlouží cesta Íránu k jaderné bombě, uznaly mocnosti právo obohacovat uran a zmírnily sankce proti íránskému režimu. Režim tedy získá finanční prostředky v řádu miliard dolarů měsíčně, které může zcela legálně použít na další vývoj jaderného programu v těch částech, které dohoda nepokrývá. A v momentě, kdy bude mít pocit, že má již prostředků dost, může se během několika týdnů stát jadernou mocností.