Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

Obřízku jsme nezakázali, zkusíme osadníky

Evropská unie prý hodlá vykázat ze svého území „agresivní osadníky“. Neuvedla sice, co si pod pojmem představuje, ale už to je prý na spadnutí a osadníky zákaz prý citelně zasáhne. Nikdo se ovšem neptá, jak zasáhne Evropskou unii.

Než se podíváme, jací démoni Evropskou unii čekají a odkud je Evropská unie vytáhne, začněme otázkou o mnoho jednodušší.

Zajímají Evropskou unii Palestinci?

I jen zběžný náhled na evropsko-palestinské vztahy prozrazuje, že EU o Palestince samotné vůbec žádný zájem nemá. Některé státy jsou ochotny z diplomatických důvodů Palestinský stát pozvat do Valného shromáždění OSN, ačkoli o něm nic nevědí a vědět nechtějí. EU Palestincům také posílá peníze, ale vůbec se neptá, co s nimi dělají. Je jí ukradené, jak vypadá rozpočet Palestinské samosprávy, jak vypadá její kultura a justice, kašle z vysoka na obsah učebnic palestinských dětí, neřeší veřejná vystoupení Mahmúda Abáse s odsouzenými vrahy. Jako lidi Palestince Evropská unie odepsala, a pojímá je výhradně jako objekt politické manipulace vůči Izraeli a arabskému světu. Odtud tedy také plyne, že osady Evropská unie neřeší kvůli Palestincům, protože jinak by musela řešit mnohem elementárnější výše zmíněné problémy Palestinské samosprávy. Evropská unie řeší osady, protože má dlouhodobý a trvalý historický problém se židovským národem.

Reklama

 

Co jsou osady?

Nebudu tu opakovat nekončící diskusi o legalitě osad, tu si můžete přečíst třeba na Wikipedii. Dovolil bych si přednést jednoduchou funkční definici: Osady jsou místa hodná paměti v Zemi izraelské, kam se díky Šestidenní válce navrátil židovský národ. Některá tato místa jsou neoddělitelnou součástí historie židovského národa, a tím pádem i neoddělitelnou, klíčovou součástí historie člověka. Pokouší-li se Evropská unie o zrušení osad, dělá to především z toho důvodu, že chce odepsat historii. Nelíbí se jí, že se Židé vrátili k místu odpočinku svých praotců Abraháma, Izáka a Jákoba v Hebronu, má problém, když Židé navštěvují hrob Ráchel v Betlémě a Josefa v Náblusu (což je Šchem), nedovedou se vyrovnat se vztahem Židů k Jeruzalému a ke Chrámové hoře, kde stál Šalomounův a Zachariášův chrám a kde bude jednoho dne podle všeobecně známých proroctví stát Třetí chrám.

Mojžíš - vyškrtneme ho z učebnic?

Mojžíš – vyškrtneme ho z učebnic? (Michelangelo)

Tato historie a s ní spojená proroctví se Evropy bytostně dotýkají. Evropa není schopna odvrhnout Bibli, neboť je součástí její historie a do značné míry i její morálky, zároveň ale aspoň veřejně většina politiků v Evropě Bibli považuje za morálně překonanou knihu, i když nepanuje všeobecná shoda, co přesně má být onou vyšší morální stavbou, která Bibli překonala. Tyto hluboké morální problémy (a nikoli situace Palestinců) stojí za onou hlubokou nechutí k místům, na která židovský národ po Šestidenní válce navrátil. Odtud také pramení ona metafyzická touha po stavu před Šestidenní válkou, přestože je všeobecně známo, že před Šestidenní válkou nebyl mír, ale děsivá válka, a je tedy zjevně iracionální se do stavu před Šestidenní válkou navracet.

Co znamená zákaz pro osadníky?

Osadníci se ve své většině s takovým zákazem velmi jednoduše vyrovnají. Jednou možností je, že úředníci nezjistí, že jimi prověřovaný člověk bydlí v osadě. Takové chování alespoň umožní zachovat tvář Evropské unie a nevzbudit konfrontaci. Je ovšem přístupné pouze do chvíle, než se věci chytí protiizraelští aktivisté a média. Druhou možností je, že opravdu Evropská unie vstup nějakému tomu osadníkovi nedovolí. Osadník sám si z toho nejspíš moc těžkou hlavu dělat nebude. Spousta osadníků byla v zahraničí tak akorát v Libanonu za války s Hizballáhem. Konec konců Evropská unie s tím oasdníkem bude zacházet mnohem lépe, než zacházela Evropa se Židy před sedmdesáti lety, či než by s ním mohli zacházet někteří obzvláště agilní arabští sousedé.

Co přinese zákaz pro Evropskou unii?

Podobně jako v případě Německa a obřízky, Evropská unie se velmi rychle kvůli tomuto aktivismu může ocitnout v rozepři s většinou židovského národa. Lze samozřejmě najít protiosadnické či protiizraelské aktivisty i mezi Židy samotnými, ale to situaci příliš nezachrání. V Evropské unii existuje velmi mnoho lidí, kteří nepáchají zločiny pouze z obavy z trestu, a nejsou příliš inteligentní. Kontroverzi mezi Židy a Evropskou unií si tito lidé vyloží jako licenci pro antisemitské útoky, které ovšem nebudou směřovány vůči osadníkům (ti ostatně přece budou vypovězeni). Tyto antisemitské útoky indukované chováním politických představitelů budou samozřejmě jako už mnohokrát v historii směřovány proti Židům v Evropě.

Navrhované opatření Evropské unie tak má zjevný a předvídatelný potenciál oživit v Evropě staré démony. Evropští politici pak mohou odsuzovat Jobbik, mohou se omlouvat a demonstrovat proti antisemitismu. Kdo jim to ale bude věřit? Když jsou i proti památce Abraháma, Izáka a Jákoba v Hebronu, proč by to s jejich potomky měli myslet dobře?

Teď se ještě můžete ptát: Když je to opatření gólem do vlastní brány, proč se to o něm tak veřejně píše? Přišlo by mi kruté Evropanům nesdělit tyhle vcelku předvídatelné důsledky. A kromě toho si nedělám iluze, že to někdo v Evropské unii vezme vážně.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama