Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

Přežije Netanjahu své zmrazení?

Zmrazení osad, které koncem minulého týdne zahájil izraelský bezpečnostní kabinet, stále čeká na někoho, kdo by jej přivítal. Zpočátku se Netanjahuovi dostalo jisté přesně odměřené dávky chvály od americké administrativy, ve své vlastní straně ovšem zřejmě bude muset své zmrazení (na deset měsíců) obhájit na mimořádném sjezdu. A nejen to. Důstojnice civilní stráže mají potíže s doručením rozkazů starostům dotčených měst a obcí. Když se ptají, co s nimi mají dělat, čeká je jednoduchá odpověď: „U vchodu je skartovačka.“ Někteří starostové rozkazy ke zmrazení sice převzali, ale jen proto, aby je veřejně roztrhali s tím, že jsou ilegální, rasistické a nemorální. Rozkazy převádějí pravomoci židovských starostů s okamžitou platností na ministerstvo obrany.

Osady vůbec nejsou tak okrajovou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Poprvé jsem se v jedné takové osadě octl cestou z letiště Ben Guriona do západního Jeruzaléma, když nás šerut vzal přes Modi‘in do Giv‘on hachadaša.


Zvětšit mapu

A – letiště, B – Modi‘in, C – Giv‘on hachadaša, D – Jeruzalém

Izrael je jedna z nejmenších zemí na světě. Vzdušnou čarou to od Jordánu k moři není ani sto kilometrů. Srovnání Judska a Samaří se Sudetami v případě Československa v roce 1938 tedy ze strategického hlediska vůbec neobstojí. Ve skutečnosti je Judsko a Samaří pro Izrael strategicky mnohem důležitější, než kdy byly Sudety pro bývalé Československo.

Netanjahu dnes přijíždí do Německa diskutovat o íránském jaderném programu. Doufá v zavedení sankcí, které íránský režim donutí k opuštění cesty k jaderným zbraním. K domácí situaci se nevyjadřuje, není zatím ani jasné, zda a případně kdy se k Netanjahuově zmrazení bude moci vyjádřit celá vláda (schválil ho jen bezpečnostní kabinet).

Média rozhodnutí také příliš neocenila, ta domácí většinou citují ministry Netanjahuovy vlády, kteří zmrazení označují za chybu. Světová média si Netanjahuova zmrazení téměř nevšimla. BBC především psala o osmadvaceti školách, které byly ze zmrazení vyňaty. CNN sice přinesla celý Netanjahuův projev, ale celou záležitost přirozeně nevykreslovala jako nějaké bezprecedentní rozhodnutí, i když to rozhodnutí opravdu bezprecedentní je.

Palestinská reprezentace není v situaci, která by jí umožňovala Netanjahuovu nabídku přijmout. Americký prezident s muslimskými kořeny vyvolal očekávání, která zůstávají stále nenaplněna, totiž vytvoření státu, v jehož moci by bylo úplně vytlačit Izraelce.

Celá situace připomíná absurdní divadlo, jenže diváci už jsou netrpěliví. Kdy konečně přijde ten mír? Už se přece tolikrát říkalo, že bude hned. Diváci, vesměs holubičky s poněkud jestřábími sklony, mají nepříjemný pocit, že nejpodstatnější část děje se odehrává kdesi za scénou. A pak také, jsou unavení. Není lehké být holubičkou a mluvit o agresivním postupu a drsné lásce. Kromě toho má konflikt příliš mnoho postav, jazyků a úhlů pohledu, a přestože se odehrává na malé scéně, působí neobyčejně rozlehle.

A tak, ať už si Netanjahu na pokyn holubiček nechá zmrazit pravou či levou nohu, polovinu těla, nebo když se nechá zmrazit až po krk, nebo třeba až po konečky vlasů, holubičkám je to už vlastně fuk. I kdyby se třeba rozkrájel, stejně neučiní to, co od něj holubičky očekávají. Holubičky chtějí mír. Je jim vcelku jedno, jak bude vypadat. Chtějí ho hned.

Tak Bibi, už aby to bylo!

Reklama