Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

Sen, láska a osady

Kamil a PS si nezávisle na sobě řekli o článek. Kamil chtěl, abych napsal článek o zážitku, který jsme v diskusi pracovně nazvali sněním, PS chtěl článek o osadnících. Protože důsledkem snění jsou osady a osadníci, přijde mi dobré oba články spojit. A protože zjevným předivem našeho světa jsou příčinné souvislosti, nezbývá než začít sněním.

Blog má perex. Perex má čtenáře. Perex má čtenáře přesvědčit, aby si přečetli blog. Tenhle článek má tři velká témata, perex musí tedy mluvit o všech třech, nicméně první část tohoto článku by měla být samostatná natolik, aby ke svému pochopení nepotřebovala části následující.

Sen

Přestože po probuzení často lidé říkají, že ve snu přišli o rozum, skutečnost je taková, že právě ve snu bývá uvažování mnohem volnější než za bdělého stavu. A tak pochopitelně, když se nám něco povede, říkáme, že se nám splnil sen.

Reklama

Lidský rozum se mimo sen plazí po zemi a hledá důkazy. Ve snu se ovšem jsme schopni přenést přímo k věci, i kdybychom měli jít z jednoho konce světa na druhý. Navštěvujeme své lásky a zažíváme své nevyřčené strachy. Jsme schopni mluvit jazyky, na něž je Chomského hierarchie krátká.

Možnosti světů snů jsou mnohem obecnější než svět za bdělého stavu. Zatímco bdělý člověk se pohybuje ve světě daností, s nimiž nemá možnost hnout, ve světech snů se lze podívat na smysl daností a vidět je v novém světle.

 

Sny motivované láskou

Sny bývají motivovány láskou, ať již jde o noční můry motivované obavou o ztrátu lásky, či o sny, v nichž se láska často zcela novým a nečekaným způsobem naplňuje. Omlouvám se laskavému čtenáři za obecnost předchozí věty, v níž je slovo láska použito hned ve dvou různých významech, ale neumím to vyjádřit lépe. Mluvíme tu o velmi obecných věcech, a tak lze očekávat, že mnohé věci různí čtenáři pochopí různě, podle toho jakou lásku znají.

 

Jakou lásku znáš?

Představte si, že se u vás zastaví láska na kafe, nebo ještě lépe, že s láskou sedíte v kavárně, abychom vybrali nějaké neutrální území bez zatěžujících konotací. A teď se vás láska zeptá: „Jakou lásku znáš?“

 

Docela určitě tím ta láska nemyslí, že se na světě vyskytuje několikrát. Spíš se tím chce říci, že láska má svá různá uskutečnění, kterých jste si stačili či nestačili všimnout. Lásku znáte z těch uskutečnění, kterých jste si všimnout stačili, ta ostatní uskutečnění lásky jsou pro vás neznámá. I kdybyste ale znali všechna její uskutečnění, což dnes zjevně nejde, znali byste tím pádem celou lásku? Uskutečnění lásky jen velmi mlhavě naznačují, jak k nim došlo. Je to, jako byste chtěli poznat osobnost malíře skrze jeho obrazy. Nějak ji znáte, ale přesto zůstává skrytá.

 

Protože o lásce obecně skoro nic nevím, nemůžu o ní ani nic sám za sebe říci, a tak mi nezbude než přeložit, co jsem se od ní dozvěděl kdysi z úst člověka, který ji zná mnohem lépe než já.

 

Předně ale musím vysvětlit, jak spolu souvisí láska, sny a izraelský národ. A ještě před tím musím poprosit humanisty o odpuštění.

 

Prosba za odpuštění – pro humanisty

Milí humanisté.

Jean-Jacques Rousseau ve své třetí knize monumentálního díla Emile napsal:

Na Sorboně je každému zřejmé, že mesiášská proroctví se vztahují k Ježíši Kristu. Mezi rabíny v Amsterdamu je stejně tak jasné, že s ním nemají nic společného. Nemyslím si, že budu moci dobře rozumět argumentům Židů, dokud nebudou mít svobodný stát, školy a univerzity, na nichž budou moci diskutovat bez nebezpečí; jen pak budeme vědět, co mají říci. (Émile, ou De l’éducation)

Díky Bohu لحمد الله ברוך השם dnes Židé mají svobodný stát, a tím pádem mohou diskutovat téměř bez nebezpečí. Prosím Vás tedy, jako humanisty, následovníky Rousseaua, před následující statí za odpuštění a doufám, že budete ochotni chápat, co mám na srdci, i přesto, že se Rousseau stavěl proti výuce náboženství. Doufám, že si laskaví humanisté všimnou, že se je nesnažím uvést do židovského náboženství, ale prostě jen předvést jisté souvislosti, které se osvětlily v rámci židovské historie.

S pozdravem

Tomáš Kolský

 

Sen, láska a osady

Souvislost mezi láskou, sny a izraelským národem nese proroctví. Nejde jen o to, že většina proroků své vize prožívala v rámci snu. Sen je také naším oknem, skrze které vidíme za hranice našeho světa. Skrze sen nejen proroci, ale také my, neproroci, můžeme pohlédnout na důvody daností tohoto světa. Vlastnosti člověka, a tudíž člověk sám je často ve snu zobrazen ve svých momentálně nejdůležitějších rysech.

Proroctví sdílené izraelským národem je mimo jiné jediným souborem dávných snů, které dodnes bere někdo vážně a kterým dodnes někdo rozumí. Proroctví jsou také tím nejpodstatnějším důvodem existence osad.

 

Láska ve veškeré své obecnosti

Po předběžných vysvětleních a omluvách, když jsme si řekli, že motivací snů bývá láska, se můžeme konečně vrátit k lásce ve veškeré její obecnosti. Protože toho o lásce obecně moc nevím, nemůžu o ní ani nic sám za sebe říci, a tak mi nezbude, než přeložit, co jsem se o ní dozvěděl kdysi z úst člověka, který ji zná mnohem lépe než já.

 

Láska ke stvořením potřebuje s velkou péčí rozšiřovat do rozměru, který je pro ni vhodný, proti povrchnosti, která se objevuje při prvotním poznávání, způsobem, jenž nemá žádné opodstatnění ani v Tóře ani v praktickém morálním životě, jako by zdánlivě láska měla vnitřní rozpory či byla přinejmenším lhostejná, a přitom vždy láska potřebuje naplňovat celého člověka. Nejvyšší místo v lásce ke stvořením musí zaujímat láska k člověku, a ta se musí rozprostírat nad celým lidstvem, přes všechny rozdíly názorů, náboženství a víry, přes všechny rasy a podnebí, je správné pochopit různé národy a lidská shromáždění a jak jen to je možné poznat jejich kulturu a jejich vlastnosti, aby člověk poznal, jak založit lásku k člověku na základech, které mají blízko k činům. Neboť jen duši plnou lásky ke stvořením a lásky k člověku může uchopit láska k národu geniální záplavou a velikostí myšlenek a činů. Úzkost obzorů, která způsobuje, že člověk vidí ve všem, co je za hranicí speciálního národa, či dokonce jen za hranicí Izraele, jen ohavnost a nečistotu, patří ke strašlivému tmářství, jež způsobuje celkovou zkázu stavby myšlenkového dobra, k jehož světlu se upíná každá jemná duše. (מידות הראיה אהבה)

 

Tímto citátem také končí první část zamýšleného seriálu blogů o osadách a osadnících, pokud budete chtít, můžete si přečíst časem volná pokračování.

Související odkazy: