Pravda, byly tam nějaké malé přestávky. Ale to jistě nikoho neopravňuje tento sklon označovat za tak nepřiměřeně pozdní.

To je ale jen částečná odpověď, protože to nic nemění na tom, že v Izraeli žijí Arabové, jejichž právo na sebeurčení je samotnou existencí státu Izrael značně omezeno.

V podstatě mají Arabové v Izraeli dvě možnosti. Tou první je koexistence, která jim umožňuje žít prakticky po všech stránkách lépe než v jakékoli sousední arabské zemi. Druhou možností je odmítnutí koexistence, které s sebou nese vyčerpávající břemena, daná uspořádáním tohoto světa.

Smutnou skutečností je, že pro první možnost se dnes na území ovládaném Izraelem (a v některých oblastech, kterých se Izrael vzdal) mohou rozhodnout pouze jednotlivci a nikoli kolektivy, což je dáno především sociálním a politickým uspořádáním v arabské společnosti.

Podtrženo sečteno, to, co skutečně Arabům škodí, nejsou noví přistěhovalci, ale konflikty uvnitř arabské společnosti a konflikt se židovským národem. Dokud bude centrem arabského politického života boj proti Izraeli, těžko bude moci Arabům někdo zvenčí pomoci. A to platí nezávisle na přistěhovalcích.

Kromě toho, pomoc, o níž mluvíte, nikdy nebyla tak štědrá, aby z ní lidé zadarmo získali domy.

Uznávám, že zůstalo spoustu otázek, které tahle odpověď prostě nezodpověděla. Více někdy později.

Ale na podstatě věci se nic nemění – snažím se snít stále. Jen moje sny jsou trochu víc orientovány na technickou oblast.

Chtělo by se mi ještě napsat „lidé sněte!“, ale i přes pravdivý obsah je ta forma této věty nějaká blbá. Takže jinak – Tomáši, sněte!

Nicméně mne to přimělo si Váš článek přečíst a společně s R.E.M., jejichž hudbu jsem při tom čtení poslouchal, mi to přineslo příjemnou chvilku. Asi to nebylo snění, ale bylo to fajn.