Když se Žid v Evropě vrhá do politiky, velmi často to je spíš tragédie. Nebudu uvádět příklady, abych nikoho neurazil. Můžete si je doplnit sami, nebo mi případně v diskusi napsat, že jsem v téhle věci podjatý. Možná trochu jo. Jsem přesvědčen, že zlatý věk židovských politiků v Evropě skončil nejpozději se začátkem Druhé světové války a že i kdyby se snažili sebevíc, v dlouhodobé perspektivě nezůstane z jejich díla nic dobrého.
Jana Fischera se ovšem tato poznámka netýká, protože podle židovského práva striktně vzato Žid není, přestože měl židovského tatínka. To je také to jediné, co se dalo vytknout Topolánkovu výroku o Janu Fischerovi. Jinak byl ten výrok nadmíru výstižný. Co tedy Mirek Topolánek o Janu Fischerovi řekl?
Doslova zaznělo: „Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne, a to ten Fischer prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív.“ Pokud si odmyslíme ony peprné společenské kategorie, kterými se ten výrok proslavil, Mirek Topolánek řekl, že Jan Fischer (přestože je heterosexuál atd.) uhne ještě dříve než Gustav Slamečka.
Musím říci, že Gustava Slamečku osobně neznám, ale z osobní zkušenosti můžu potvrdit, že Jan Fischer, když jde do tuhého, opravdu uhne. Zažil jsem to osobně, plyne to i z výroků Martina Bursíka a zkrátka jde o všeobecně známou skutečnost. Než tedy hodíte Janu Fischerovi svůj hlas, měli byste se zamyslet, zda chcete prezidenta, který přes všechna svá nesporná pozitiva, když jde do tuhého, opravdu uhne.