Do jaké míry mají Židé právo přímo formovat identitu německého národa? Mají v dané chvíli skutečně napřít síly k legalizaci obřízky v Německu?
Jüdische Algemaine Zeitung přinesl zprávu, že na rabína a mohela Davida Goldberga bylo přijato trestní oznámení kvůli obřízce, potvrdil to již řídící státní zástupce.
Budou se samozřejmě konat jednání, vrchní aškenázský rabín Jona Metzger se chystá do Německa k dalším diskuzím o případné certifikaci mohelů v Německu, která by mohla obřízku legalizovat, pokud s tím Německo bude souhlasit. Jenomže to všechno je zřejmě málo, protože německým soudům pro tentokrát vadí obřízka jako taková a žádná certifikace mohelů s tím zřejmě nic neudělá.
Jde tu o skutečný hluboký spor o chápání demokracie. Veškeré diskuze a deklarace dobré vůle tu doposud nic podstatného nepřinesly. Bundestag schválil rezoluci, podle níž je přípustná „lékařsky odborná obřízka mladistvého bez zbytečné bolesti“, což vypadá spíš jako příkaz lékařům, aby lékařsky indikované obřízky prováděli s přinejmenším lokální anestezí. Jednoznačné povolení provádět židovskou obřízku by Bundestag v dané chvíli mohl uzákonit snad jen dodatkem k ústavě, což pochopitelně neudělá. Židy a muslimy také vzala v ochranu sama německá kancléřka, nicméně její straničtí kolegové o ní okamžitě začali mluvit jako o carevně. Ta historická analogie se sama nabízela. Monarchové často vystupovali z pragmatických důvodů jako ochránci Židů.
Spor, o který tu jde, je ve skutečnosti mnohem hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Smlouvou obřízky dal Bůh praotci Abrahámovi a jeho potomkům celou zemi Kena’an, a zrovna právo Židů bydlet a vládnout v Zemi kena’anské Německo zpochybňuje ještě hlasitěji než právo Židů obřezávat své syny.
Vědomé neprovedení obřízky (pokud ji zdravotní stav dítěte umožňuje) je ovšem jedna z nejhorších věcí, kterou Žid může vůbec provést.
Na druhou stranu, z hlediska německého národa je přípustné židovskou obřízku na svém území zakázat. Němci na takovou realizaci své demokracie mají právo a Židé by jim toto právo neměli upírat. 45 % Němců si zákaz přeje, 42 % je proti zákazu, ostatní názor nemají nebo jej nevyjádřili.
A tak, když to podtrhneme a sečteme, nejslušnější by bylo, kdyby Židé z Německa prostě pomalu a bez zbytečného cimbuku odešli. Nemusí to být zítra nebo pozítří, klidně třeba v horizontu deseti i více let. Neznamená to také, že by se do Německa nemohli vracet za byznysem či na dovolenou. Ale žít by tam neměli. Neodpovídá to totiž realizaci německé demokracie.