Informační leták hrdě nese jednu z nejkrásnějších obálek Respektu –
parafrázi tarotové karty blázna. V podcastu Respektu jeho současný
šéfredaktor novou podobu chválí. Co také může dělat jiného? Z redakce ho
ještě podpořil proslulý cynik Martin Uhlíř. Samozřejmě se nekomentují změny
v redakci, o nichž se dozvídáme pouze od onoho anonyma na straně třicet
jedna. V informačním letáku se objevuje jméno Jan Novák, ale není vůbec
jasné, zda jde o spolupracovníka nebo člena redakce, a zda v redakci
nastávají nějaké další změny.
Anonym na straně třicet jedna zcela zřetelně píše o Respektu ve třetí
osobě: „Zajímá ho především kvalita demokracie. Proto se dlouhodobě a pečlivě
věnuje tématu zneužívání politické moci a situaci v bezpečnostních
složkách státu.“ Psal by tohle někdo z redakce? Nepsal by třeba
v první osobě? A nebo ještě jinak. Jaký má vlastně smysl psát čtenářům
Respektu, o čem Respekt píše? To snad čtenáři vědí sami nejlíp. Snad se tím chce
říci, že o tom bude Respekt smět psát i nadále? Ale to se snad předpokládá, ne?
Otázek je tu hodně, odpovědí málo. Když člověk přemýšlí, kdo asi mohl psát
ten článek na straně třicet jedna, napadají ho různá jména. Autor ale prozatím
zůstane utajen. Napovídá tomu i poměrně profesionální reklamní vyladění článku.
Reklamy se prostě nepodepisují. Ale jaký má smysl, aby si noviny dávaly reklamu
samy na sebe na své vlastní stránky?
Chápu, že nový majoritní vlastník Respektu má zájem na tom, aby Respekt
nebyl ztrátový. Obávám se ale, že vykročil skutečně nešťastným směrem. Bude
nová podoba Respektu z hlediska nákladů levnější? Asi sotva.
Přitažlivější? Pro současné čtenáře spíš ne. Jednak není jasné, jestli papír
půjde recyklovat. Pak jsou tu lidé, kterým se líbí černobílé fotky. No a ještě
tu jsou ty počítačové oslí uši na krajích některých titulků a podivně pruhované
plochy, což lze považovat za upadlý prvek počítačové grafiky. Hlavně ovšem
novému formátu chybí ona rozmáchlost formátu starého. Na všechno je mnohem méně
místa. I ten blázen na obálce se bude muset na příště uskrovnit. Všimněte si,
že přišel o slunce nad hlavou. Muselo ustoupit titulkům. Titulky si také
zaslouží pozornost. Ve starém Respektu nebyly palcové, v novém místy budou.
Spolu s nimi přichází také volná plocha nepotištěného papíru. Normální
písmenka v článcích se naopak vizuálně zmenšují. Z čistě sazečského
hlediska zůstávají fonty stejně velké, ale Respekt přichází o staré, neobyčejně
kvalitní rozvržení fontů. Nové fonty se čtou hůř, pokud mohu soudit podle
informačního letáku.
Obávám se, že nová grafická podoba Respektu nové čtenáře neosloví. Nepůsobí
příliš autenticky. Místy až bulvární ladění titulků je v rozporu se spíše
intelektuálním obsahem. Zůstává tu trochu ze staré podoby Respektu, přibyla trocha bulváru a trocha časopisu The Economist.
Zbývá grafika pochválit, že nepíše do obrázků, což je nešvar, kterému se dnes
už nebrání skoro žádné periodikum, ani Vesmír. Respekt zatím ano.
V úvodu jsem psal, že se mi neobyčejně líbí vyčkávací postoj
redakce. Redakce asi chápe, že takhle radikální řez je pro Respekt zásadní.
Podat výpověď už znova nemůže – takový krok lze provést jen jednou. A také by
bylo hloupé podávat výpověď kvůli změně grafiky. Redakce jistě také ví, o kolik
se mění rozsah rubrik, jaké rubriky přibývají a hlavně, kdo přichází do
redakce. Postoj ke změně krásně zaujala grafická duše Respektu – Pavel
Reisenauer, do jehož práce změna zasáhla asi nejvíc. Petr Třešňák přispěl
článkem Největší
masakr v dějinách , o vyhynutí holuba stěhovavého. Jáchym Topol napsal
skvělý článek o medvědech, kteří jsou na odstřel, ale ještě se o tom jen mluví.
Zkrátka, redakce dala na srozuměnou, že se jen tak nedá. Nezbývá nám, než jim
držet palce.
