Od chvíle, kdy o prostorových odposleších otevřeně promluvili členové mandátového a imunitního výboru, dalo se očekávat, že budou zveřejněny. Novináři touží po scoopu a odposlechy takový scoop bezesporu jsou. Odposlechy tak mají hodnotu, kterou lze samozřejmě vyjádřit i penězi a mohly být prostě na prodej.
Ještě pravděpodobnější možností je, že někdo neodolal tlaku novinářů. Novináři mají za úkol zjišťovat a zveřejňovat šťavnaté informace. Za to jsou placení. Právě to prodává jejich noviny a vytváří zisk. Pokud bychom chtěli, aby fungovali v dané kauze jinak, nezbylo by, než na ně uvalit cenzuru. V daném případě by to byla ovšem poněkud vysoká cena.
Jindřich Šídlo se ve svém mistrném komentáři zcela oprávněně zastává práv Davida Ratha, která byla zveřejněním odposlechů porušena, ale už neříká, že první, kdo obsah odposlechů (ono příslovečné rochnění) skutečně pustil do veřejného prostoru, byli politici. Udělali to, protože na ně byl vyvíjen tlak, aby zdůvodnili, proč Ratha doporučili vydat ke stíhání.
Už komentáře členů výboru byly na hraně, ale těžko se tomu šlo vyhnout: Sebelepší zdůvodnění stíhání politika totiž neodstraní stín pochybností, že jde o politiku a ne o kriminalitu. Tento stín by měl zmizet až rozhodnutím nezávislého soudu. Bylo to tak v případech Arjeho Deriho a Moše Kacava v Izraeli a podobné fáze případu lze už nyní pozorovat i v případě Davida Ratha.
Jindřich Šídlo se ptá, jaký důvod by mohla mít Rathova obhajoba ke zveřejnění odposlechů. Troufám si tvrdit, že člověka může pár důvodů napadnout, i když to samozřejmě nedokazuje ani nevyvrací, že odposlechy zveřejnila právě obhajoba. Podle Radka Johna David Rath operuje s tezí, že půlroční odposlechy by dostaly každého poslance. Zveřejněné odposlechy tedy mohou dokládat, jak drsné metody policie při vyšetřování použila.
Další možný důvod pro zveřejnění odposlechů může být právě to, že zveřejnění porušuje Rathova práva. Po zveřejnění se policie poprvé musela vážně bránit nařčení, že se stalo cosi nelegálního a že to možná mohl udělat někdo z policistů. Pro kauzy politiků je tato situace typická: Politici na celém světě se snaží situaci otočit a ukázat, že ne oni, ale právě policie pochybyla. Stejně to ale nedokazuje, že za zveřejněním odposlechů stojí obhajoba.
Ať už odposlechy vynesl někdo z poslanců nebo někdo z obhajoby, existují přeci jen podstatné důvody, aby zdrojem nebyl policista ani žalobce. Jak policisté tak žalobci zjevně informace po celou dobu přípravného řízení nevynášeli, jinak by celou akci nebylo možné provést. Teprve když se odposlechy dostaly k dalším osobám, během krátké doby byly i na veřejnosti. Navíc policisté i žalobci by vynesením odposlechů nepřiměřeně riskovali, zatímco všichni ostatní mají mnohem volnější ruce a pokud někdo z nich odposlechy skutečně nějak šikovně vynesl, nejspíš mu nic strašného nehrozí.