Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

Je Kerry obsesivní mesianista? A smí se o tom vůbec mluvit?

Izraelský list Jediot acharonot zveřejnil údajná soukromě pronesená slova izraelského ministra obrany na adresu sedmdesátiletého politika: „Kerry je obsesivní mesianista. Už aby dostal Nobelovu cenu míru a nechal nás na pokoji.“

O Kerryho duševním zdraví se v Izraeli mluví již delší dobu. Když si prohlédneme jeho působení z blízka, zjistíme, že opravdu nevykazuje nějakou velkou předvídavost či úsudek. Nejdříve s velkou pompou odstartoval přímá mírová jednání. Aby ta přímá jednání vůbec začala, musel Izrael slíbit propuštění odsouzených teroristů z izraelských věznic.

Kerry byl přímo jednání účasten, propuštění teroristů přivítal, ale bezprostředně poté Izrael kritizoval, protože propustil i vraha občana Spojených států amerických. Tím se americká diplomacie dostala sama se sebou do sporu, neboť propuštění teroristů zároveň přivítala i odsoudila. Navíc si v Izraeli Kerry vysloužil další kritiku. Rodiny obětí teroristických útoků se ptaly, zda jsou jen americké životy hodné ochrany, a zda vražda neobčana Spojených států je snad menším zločinem než vražda Američana Fredericka Stevena Rosenfelda.

 

Reklama

Kerryho eskapády tím ale neskončily.

 

Když se na podzim přímá jednání zadrhla, americká diplomacie trvala na tom, že se o věci nesmí mluvit. Izraelci to respektovali, Arabové to klasicky ignorovali. A tak se izraelská veřejnost dozvěděla o krachu přímých jednání z arabského tisku a od arabských politiků. Kerryho ani nenapadlo, jaké to vrhá světlo na izraelskou vládu. Vůbec nevzal v úvahu, že tím izraelská vláda de facto přichází o mandát k jednání.

 

Oba tyto kroky lze samozřejmě vnímat jako urážlivý postoj k vládě Izraele. Urážka ovšem bývá vědomá. Existují důvody se domnívat, že Kerry spíše než by vědomě chtěl poškodit izraelskou vládu v očích izraelské veřejnosti, prostě dělá neodpustitelné chyby. Izraelský ministr obrany Moše Jaalon si (podle listu Jediot achronot) myslí, že chyby jsou dány Kerryho obsesivitou a potřebou považovat sebe sama za spasitele Blízkého východu. Zda je tato teorie správná, se zřejmě dozvíme až v budoucnu. Nicméně již nyní lze konstatovat, že Kerrymu chybí minimální předvídavost a základní úsudek.

 

Celému absurdnímu dramatu nasadilo korunu Velvyslanectví Spojených států v Tel Avivu, když minulý týden sdělilo Kerryho odhad současného stavu jednání. „Kerry slyšel od Izraelců a Palestinců věci, které doposud nikdo neslyšel,“ sdělilo velvyslanectví a dodalo: „Jednání byla úspěšná, možná již příští měsíc budeme schopni navrhnout oběma stranám rámcovou dohodu.“ Tím se ovšem stal krach přímých jednání věcí zcela veřejnou, protože velvyslanectví dalo ve své vlastní oficiální zprávě najevo, že přímá jednání neprobíhají. Navíc se ukázalo, že krach přímých jednání Kerry považuje za úspěch. Kromě toho ministerstvo zahraničí Spojených států porušilo svoji vlastní doktrínu, podle níž mají být jednání tajná. Nic z toho Kerrymu na důvěryhodnosti nepřidává a Izrael by to vše také mohl považovat za urážku, kdyby to ovšem nebylo tak okázale hloupé.

 

Nejnověji se Kerry snaží přesvědčit Izrael, aby se vzdal kontroly a osídlení v Údolí Jordánu, ačkoli je známo již přes čtyřicet let, že o izraelské civilní a vojenské kontrole panuje konsensus. Spojené státy nemají žádnou výhrůžku nebo pobídku, kterou by Izrael donutili Údolí Jordánu opustit.

Vláda Mahmúda Abbáse se drží jen kvůli tomu, že Izrael zatýká teroristické buňky v Judsku a Samaří. Kdyby to nedělal, Abbáse vystřídá Hamás, jako se to stalo v Gaze. Ani tuto základní bezpečnostní realitu Kerry nechápe. Kerryho řešení zkrátka nejsou receptem na mír, ale receptem na válku.

A tak není divu, že o Kerrym se v Izraeli veřejně vtipkuje. Klip John Kerry: Řešení s ručením omezeným, který zprodukovala organizace Můj Izrael, přišel s natolik trefnou kritikou, že ji izraelská levice chce projednávat přímo v Knesetu. Klip naznačuje, že Kerry přichází s bolestivými a hloupými řešeními, která Izrael ohrožují bezpečnostně, ale i na mezinárodní scéně.

 

Dlouhodobým problémem současné administrativy na Blízkém východě bylo, že ji po Obamově řeči v Káhiře a následném pádu Mubaraka bral vážně již jen Izrael. Teď  holt její politika nepřipadá promyšlená už vůbec nikomu. Nechci vidět, co budou páni ministři dělat, až se to dozvědí. Momentálně je jisté jenom to, že probíhá intenzivní mírový proces mezi současnou americkou administrativou a Izraelem.