Když jsem před necelým rokem psal, že obyčejnému palestinskému kriminálníkovi se vyplatí přibrat si ke své kariéře terorismus, aby uživil rodinu z podpory pro „bojovníky za svobodu“, někteří čtenáři nevěřícně kroutili hlavami. Kdo by prý propouštěl teroristy a proč? Nuže nejtěžší palestinští teroristé, které nepropustil ani Jicchak Rabin, se chystají na svobodu. Jejich amnestie je prvním plodem „mírového procesu“, který jak je všeobecně známo nechodí po horách, ale po lidech, a jde přes mrtvoly. Zatímco Izrael přijal jednu z předběžných podmínek Palestinců, palestinská samospráva se nehnula ani o píď a ze všech dostupných zdrojů se ozývá, že trvá na všech dalších předběžných podmínkách a že propuštění vězňů byla jen první z nich.
Netanjahu má velký problém věc vysvětlit veřejnosti i vlastním poslancům, zatím ho podpořily Merec, Strana práce a Cipi Livni. Netanjahu by teoreticky mohl přepřáhnout a vytvořit novou koalici pro „mírová jednání“, do níž by vzal Stranu práce a Merec, což by mu umožnilo zbavit se kritické strany Židovský domov. V praxi ovšem tuto možnost nemá. Poslanci Likudu, kterému Netanjahu stále ještě předsedá, kritizovali propouštění palestinských vězňů mezi prvními. Je opravdu těžké uvěřit, když premiér říká, že propuštění teroristů je strategickým krokem pro budoucnost země. Netanjahu také místo toho raději mluvil jen o obnovení jednání, o propouštění teroristů taktně pomlčel. Prozradili to ale Palestinci a potvrdil jeho ministr.
Kerry svá „mírová jednání“ myslí upřímně. Současná americká administrativa je známa tím, že propouští teroristy, s nimiž pak bojují američtí vojáci, a tak ono nynější propouštění palestinských teroristů je prostě jen vývoz Obamovy politiky za Atlantik.
Jen jedna věc mi ale na té americké zahraniční politice není jasná: Proč Američané stíhají Manninga, Snowdena a Assange, když mnohem těžší zločince s nezměrným úsilím dostávají na svobodu? Když si milost zaslouží vrazi, jaký má smysl stíhat a věznit kohokoli jiného?