Jaký jsou vlastně Češi, jak se tam žije.
Češi jsou určitě nejslušnější národ v Evropě a dost možná i na světě. Bavěj se spolu o penězích. Otevřeně řikaj, že je u nich přebujelá korupce (jakoby někde přebujelá nebyla, ona je na Západě jen líp institucializovaná, takže je míň vidět). A normálně si mezi sebou bezúročně pučujou peníze, a berou to jako něco normálního tak nějak sami od sebe.
To jsou tak přesvědčený katolíci?
Blázníš? Do kostela většinou nechoděj a vůbec maj takovej vrozenej odpor k institucím, uniformám, a maj to historicky podložený.
Jak historicky?
Instituce ve střední Evropě prostě selhávaj, na lidi je často mnohem větší spoleh, a tak to Češi vzali na vědomí.
A nevaděj jim Židi?
Ze šedivýho úředníka si udělali premiéra, protože o sobě prohlašoval, že je Žid.
A co si myslej o osadách?
Jednou se ptali novináři českýho premiéra, proč když je takový přítel Izraele, přesto podporuje palestinskej stát.
Toho, co o sobě řikal, že je Žid?
Toho se na to nikdo nedovolil zeptat, toho před nim.
A co jim ten premiér řek?
Že Izrael veřejně podporuje myšlenku dvou států, pro dva národy.
To je ale výmluva.
To je naprosto legitimní výmluva. Samozřejmě, že dokud izraelská vláda veřejně podporuje palestinskou státnost, má jen malej smysl, aby někdo jinej řikal něco jinýho.
Takže se tam Židům žije dobře?
Jak se to vezme…
V čem se jim teda nežije dobře?
Právě proto, že jsou Češi slušní, přestává v podstatě existovat samostatná česká židovská identita. Češi překládají rabínskou literaturu: Mišnu, Rambama, Kicur Šulchan aruch. Češi ochotně vysvětlujou situaci Izraele. Češi chtějí Židovky za manželky a Češky chtějí Židy. A je vůbec těžké říci, proč by vlastně měla v Čechách existovat samostatná židovská identita dejme tomu v souladu s halachou.
Říkáš, že by bylo lepší, kdyby Češi tak přátelští nebyli?
Ale jasně že né. Prostě to je těžká výzva. Češi jsou tak slušní, že právě v interakci s nimi plně vyznívá všechno, co neděláme dobře a co neděláme vůbec, ačkoli bychom měli. A řešením určitě není, aby Češi slevili ze svých ideálů, a tim nám umožnili bezstarostněji slevovat z ideálů hebrejských a spokojeně se patlat v bahně naší nedokonalosti. Obávám se ovšem, že v téhle výzvě nemůže české židovství obstát samo. Čeští Židé, pokud chtějí mít židovské děti a vnoučata, budou zřejmě potřebovat influzi středního proudu židovské kultury, naučit se hebrejsky, jet se podívat do Izraele po vlastní ose, navázat funkční známosti s lidmi, kteří tam žijí, být s nimi v kontaktu, nestavět svou židovskou identitu jen na šoa, ale na hlubokém individuálním porozumění hebrejské kultuře. Část téhle identity postavil Viktor Fischl a možná ještě větší část Ruth Bondy, svůj kamínek do téhle mozaiky jsem vložil i já, ale to všechno je ještě málo.
Přijeli jsme, vyložili věci, zaplatil jsem mu, on odvezl kontejner zpátky do přístavu. Proč jsem to vlastně všechno vykládal? řikal jsem si. Proč jemu?