Nedávno jsem jel do jeruzalémské čtvrti Talpiot, kam se přestěhovala řada obchodů. Kolem mě jezdily bílozelené autobusy popsané pouze arabsky Al-Quds – Bejt Džalá – Hebron, do kterých pochopitelně nastupovali jen Arabové. Samozřejmě neexistuje žádný zákon, že bych do některého z těch autobusů nemohl nastoupit, ale mí přátelé a moje žena jsou proti, protože o mě mají strach, takže tam nenastoupím… Kdybych si také zahrál na „Jezdce svobody“ a do jednoho z těch autobusů nastoupil, dost možná by se mi pro jednou nic nestalo. Také je ovšem možné, že bych skončil někde ve sklepě a časem by mě izraelská vláda vyměnila za tisíc odsouzených zločinců. A pak je tu ještě třetí možnost, totiž ta, že bych byl rozsápán, jak se to stalo vojákům v roce 2000 v Ramalláhu.
Stát, na jehož území probíhá ozbrojený konflikt, si nemůže dovolit jej ignorovat. BBC si může nechat unést novináře. Co na tom, že pak už nebude schopen dále pracovat ve své branži. Na jeho místo nastoupí jiní, flexibilnější. Pro BBC by přece chtěl pracovat každý.
Pokud by ovšem stát použil stejný pštrosí algoritmus a prostě strčil hlavu do písku, nemusel by za chvíli existovat vůbec. Místo státu by v krátké době obsadily jednotlivé klany, rozdělily by si území mezi sebou, a všichni kromě BBC by přesně věděli, kam kdo za jakých okolností smí a kam kdo za jakých okolností nesmí.
Izrael po zkušenostech se svými arabskými sousedy narýsoval čáry, které určují kam kdo může. Izraelci mají například zákonem zakázáno cestovat do Gazy. Počet míst, kam bez speciálního adresného pozvání nejezdí, je samozřejmě mnohem větší. Některá místa jsou bezpečná, jiná jsou méně bezpečná. Palestinci mají také místa, kam nemohou bez speciálního povolení. BBC z toho pochopitelně udělá článek o diskriminaci Palestinců.
Imperativem doby je hlavně příliš nepřemýšlet a rychle psát pochopitelné, patřičné a v mnoha ohledech stále stejně schematické texty.
Přes sebejistá prohlášení pánů redaktorů z článku jasně plyne, že konflikt vidí očima turisty s britským pasem. Krátká paměť BBC (nepamatují si pomalu ani na únos svého vlastního novináře) zaručuje, že každý případ bude znovu a znovu posuzován ad hoc, bez kontextu, bez porozumění a bez ohledu na bezpečnost kohokoli. Na konec článku se připojí krátká povinná věta o tom, že židovské osady jsou podle mezinárodního práva ilegální, moderní obdoba proslulého hesla „Kartágo musí být zničeno.“
V kontextu článku nemusí BBC ani dodávat, že ta ilegalita židovských osad trvá již od zničení Druhého chrámu, ani že arabské osady (a jejich autobusy) jsou podle mezinárodního práva zcela legální. Tyto postuláty přece zná každé malé dítě.