Návrat palestinských uprchlíků prosazoval včera ministr zahraničí John Kerry v rámci takzvané Arabské mírové iniciativy, která nabízí Izraeli mír, pokud předá Sýrii Golanské výšiny, Palestinské samosprávě Judsko, Samaří, Údolí Jordánu a východní Jeruzalém, a palestinským Arabům a dětem palestinských uprchlíků z roku 1948 zbytek území.
Podle serveru debka.com Obamova administrativa sleduje tři základní cíle:
-
Přesvědčit Teherán k dalšímu vyjednávání skrze umenšení izraelského vlivu.
-
Konfrontovat Izrael s diplomatickou izolací ve věci jeho bezpečnosti. Představit Izraeli možnost jaderně ozbrojeného Íránu, pokud Netanjahu nebude souhlasit učinit ústupky Palestinské samosprávě ve věci konečných hranic.
-
Varovat Netanjahua, že pokud nebude sdílet stejná stanoviska s Obamou ohledně dění v Sýrii a v Egyptě, bude Izrael stát draho. Izrael se zatím pokouší o samostatnou politiku v regionu a to jak s politiky v Zálivu, tak i s egyptskou armádou. Prezident Spojených států použil Evropskou unii, s níž se tak snaží dát Izraeli na srozuměnou, že i on bude hrát svoji vlastní hru, a to na úkor zájmů Izraele.
V Likudu a na mnoha dalších místech sílí hlasy, že Netanjahu situaci nezvládá a bude třeba za něj hledat náhradu. Úkolů, které by na takového nástupce čekaly, je mnoho. S Evropskou unií bude potřeba dohodnout na rovinu budoucí vztahy a de facto obnovit diplomatické vztahy, které nyní fungují pouze formálně, ale nejsou schopny zajistit základní komunikaci mezi Izraelem a evropským úředním aparátem, o politicích nemluvě. Je třeba také nalézt někoho, kdo by dokázal zastupovat nejzákladnější izraelské zájmy v rámci takzvaného mírového procesu, jehož jediným cílem se v poslední době stalo zajištění lepších pozic pro arabské teroristické organizace.
Nová evropská směrnice je továrnou na bojkoty Izraele a izraelských institucí. Británie žádá navíc explicitní bojkot všech lidí, kteří mají něco společného s činností za Zelenou linií. A nejde zdaleka jen o archeology. Ať už ale britský návrh projde či nikoli, je zřejmé, že někdejší spolupráce Izraele a evropských států se bude od zítřka neustále pohybovat na hraně zákona.
Netanjahu je politický matador. Jde o zatím vůbec nejdéle sloužícího izraelského premiéra. Nicméně ve své vlastní straně v poslední době dokázal dosáhnout úspěchů pouze zcela neveřejnou cestou. Jeho politické názory neodpovídají stanovám strany Likud a ve stranických orgánech nemá podporu pro založení Palestinského státu, které navzdory absolutní nevděčnosti zahraničních politiků po léta prosazuje.
Musel také absolutně neveřejně prosazovat americké, evropské a jordánské požadavky na mnoha úrovních, kde k tomu neměl vůbec žádné kompetence. Často byl a je nucen porušovat izraelské zákony včetně zákonů základních, aby dostál požadavkům mezinárodní arény. To vše spolu s válečným stavem v Sýrii a na Sinaji ho jednak velmi zaměstnává, ale také opotřebovává jeho kontakty.
Postupně převládá pocit, že veškeré ústupky jen oslabily pozici Izraele a že bude třeba postavit vztahy se Spojenými státy a Evropskou unií zcela nově a od začátku mnohem otevřeněji než dříve. Bude třeba odvrhnout šílené plány evropských a amerických politiků a to jak ve věci Osvětimských hranic ze 4. června 1967, tak ve věci možností spolupráce s jaderně ozbrojeným Íránem. Místo toho bude třeba otevřeně předestřít americkým a evropským politikům, jaké možnosti vůbec Izrael má a kolik ho již ty šílené plány evropských a amerických strýčků stály.
Obojí je jen otázkou času.