Nemůžu si pomoci, přijde mi, že přední vyšetřovatelé a žalobci museli více či méně vědět o prebendách pro odstupující poslance. Nežijí přece ve vzduchoprázdnu. Mají přece k dispozici všechny veřejné zdroje. Byla to věc, která byla a je zkrátka doposud zvykem ve všech polistopadových vládách. Nikdo dopředu jasně neřekl, že se to nesmí. Jde o věc, ke které nejsou veřejnosti známy žádné judikáty ani právní stanoviska žalobců. Měla by tu být nějaká veřejná diskuse, než se kvůli tomu bude zatýkat. Poslat kvůli tomu někoho do basy mi přijde jako podivná náhražka takové diskuse.
I kdybychom přijali poměrně problematickou tezi, že na Nečase a jeho ex-poslanecké chráněnce se policisté dostali skrze odposlechy Jany Nagyové, na které již měli plné právo kvůli jiné činnosti, totiž kvůli důvodnému podezření ze zneužití vojenského zpravodajství, nejde se ubránit dojmu, že policisté museli vědět o prebendách pro ex-poslance předem. A neměli by pak ale začít vyšetřování nezávisle na odposleších Nagyové? A neměli by stejně tak vyšetřovat podobné prebendy jiných stran a jiných aktérů téže strany v minulosti? Nebo prostě jen chtějí potrestat Nečase za to, že je nechal konat jejich práci? Není mi ten postoj vůbec jasný a čekal bych od justice v tomto směru nějaké právní a morální vysvětlení aspoň do voleb. Musí si přeci být vědomi obrovského politického dopadu, který jejich činnost má. Měli by si určitě uvědomovat, že pokud Nečase nahradí nějaký ranař, nebudou schopni vyšetřit ani tu trestnou činnost, která je mnohem jasnější.
Na Novinkách jsem se dočetl, že Němci o ČR mluví jako o banánové republice. Opak je ale pravdou. V banánových republikách policie premiéry nevyšetřuje. Když policie vyslýchá ministry, znamená to právě, že demokracie ČR dospěla do další fáze. Německo se do této fáze dostalo až více než padesát let po druhé světové válce a v některých aspektech je dodnes právně zjevně zaostalejší než ČR.
V Izraeli je podobně kriminalizován bývalý ministr zahraničních věcí Avigdor Lieberman. Údajně se revanšoval velvyslanci v Bělorusku za poskytnutí tajných informací o vyšetřování své osoby přidělením dalšího velvyslaneckého postu. Celý případ je značně komplikován politickými postoji svědků vyslechnutých u soudu a faktem, že v Bělorusku není právě nezávislá justice. Případ se táhne a s ním se prohlubuje i nedůvěra v justici.
Kriminalizovat politická rozhodnutí je zkrátka věcí velmi problematickou. Místa pro ex-poslance jde samozřejmě postavit mimo zákon, jde je i povolit, ale ať už se udělá jedno nebo druhé, mělo by se to stát předem, dřív než kvůli tomu půjdou někoho zatýkat. Tím nechci hájit konkrétní ex-poslance, neznám je, nevím, co přesně udělali ani jak vypovídají. Vycházím jen z vyjádření žalobců, jak je přinesla média. A skutečně si nejsem jistý, jak se snad přes noc nebo snad za pár měsíců stal trestný čin z činnosti sice jistě morálně problematické, ale jinak vcelku běžné a netrestané. Nemyslím si, že by tato právní informace měla jakkoli poškodit vyšetřování. Právní řád ČR přece není a nemůže být součástí utajení. Jde o něm mluvit veřejně. A myslím, že právě to by se teď mělo stát. V tomto směru nemá žalobce právo cokoli tajit. Naopak, měl by své právní postoje rozložit na stůl dříve než se stanou předmětem politického boje.