Nešlo jen o to, že konečně vyženeme komunisty a estébáky od kormidla, ale taky si budeme spravovat svoje věci sami, jak se to zpívá v písničce Spirituál kvintetu.
Organizátoři toho mejdanu dost investovali předem, často to byla léta vězení, nevratné poškození zdraví, děti nepřijaté na školy, zabavené knížky, podřadná zaměstnání a spoustu dalších věcí, Organizátoři v podstatě ve své většině neplánovali o moc víc, než právě ten mejdan, na kterém konečně budou mít všichni svobodu. A je třeba říct, že se ten mejdan poved. Kdo ho nezažil, může si z archivů pustit nahrávky.
Teprve když byl večírek v plném proudu, ukázalo se, že vlastně bude třeba udělat mnohem víc, totiž převzít otěže. Některé z otěží bylo třeba změnit, některé nenávratně zrušit a další nové přidat. Naprostá většina organizátorů večírku si tohle vůbec předem neplánovala. Ačkoli byli režimem vtlačeni do role skutečné opozice, šlo jim původně o lidská práva, a myslet na skutečné rozdělování moci ve státě bylo v jejich poměrně malém společenství výjimečné a nepříliš populární.
Špičky komunistických tajných služeb na proti tomu nepochybovaly, že dojde k úplnému kolapsu ostatní komunistické moci v Československu, dlouhodobě a cílevědomě se na tuto situaci připravovaly a snažily se tento rozpad též řídit, což se jim do značné míry vedlo. Abychom nezůstali jen u spekulací, zatímco lidé podepisovali petici za Havlovo prezidentství, Stb nenávratně skartovala řadu jí nepohodlných materiálů.
Když se Havel měl konečně stát prezidentem, ukázalo se, že jediná ústavní cesta vede přes komunistické poslance. Mnozí účastníci večírku Havlovi tohle vyčítají dodnes: „Proč ses spojil s těmi komunisty.“ Ta volba ovšem byla jen symptomem. Skutečným problémem totiž je, že každý večírek jednou končí a ráno člověk musí do práce.
Vopice
Byli jsme opilí a to to opojení bylo úplně legitimní. Prakticky nikdo se už nebál: Učitelé říkali opak toho, co „byli nuceni“ říkat před tím. Přijížděli imigranti. Každou chvíli se kuly velkolepé plány, jak se všechno změní, zlepší, promění do růžova, vždyť přece máme konečně svobodu, tradici první republiky a zkušenosti Západu k tomu. Ani s komunisty nebylo podle tehdejších názorů nutné moc účtovat, nebudeme přece kopat do mrtvol.
Kočka po vopici
Když večírek definitivně skončil, rozpadlo se Občanské Fórum a Československo a předsedou vlády byl zvolen prognostik a dobrý přítel Moskvy, který nezná rozdíl mezi čistými a špinavými penězi, dostavila se pochopitelně taky strašná kočka, které se dneska kvůli Václavu Havlovi říká blbá nálada. „Úplně nejhorší je když potom člověk musí ráno vstát, sednout si za volant a jet a sluníčko svítí do vočí,“ řekla mi o ní jednou kamarádka.
Když už tu strašnou kočku máme, dovolil bych si s ní udělat na závěr menší rozhovor.
Kdy a jak ses tu vzala?
Po opici vždycky přichází kočka. To za prvé. To znamená, že jsem musela zákonitě přijít, hned jak ten večírek skončil.
Za druhé, není úplně pravda, že byste si všechno řídili sami, velcí hráči z blízka i z daleka si na vás brousí zuby a občas i trochu koušou. Trochu dost občas koušou.
Za třetí, český národ je celkem slušňák, rád kritizuje sám sebe a nerad se chválí, a tak nějak si představoval, že na Západě je plně funkční svoboda a demokracie. Ale ono to není úplně tak. Nebyla a pořád ještě není. Stejně jako tady i tam probíhá boj o moc a o koryta. I tam existujou lži politiků a propaganda, i tam lidé někdy říkají věci, s nimiž nesouhlasí, protože jim někdo láme ruku, i když většinou ne doslova. I tam jsou politicky dosazení úředníci, kteří nerozumějí tomu, co mají řídit. I tam politici zneužívají postavení k zákulisním šméčkům. I tam existují zločiny, vůči nimž je stát absurdně benevolentní.
Co se s tebou dá dělat?
To není otázka pro mě. Ale když už jste to nakous, tak se k tomu přeci jen vyjádřím. Je potřeba, aby si slušný lidi víc věřili a aby když je to nutné, užívali prostředky odpovídající situaci. Nenechat si nic diktovat. Evropská unie není Varšavská smlouva. Klidně jde říci, že baronka Ashtonová je husa, kterou britská politika radši vykopala do EU, než aby ji musela snášet. Myslíte, že z toho bude poprask? Nestane se vůbec nic, všichni budou nejdřív dělat, že to přeslechli, a pak teprve jim dojde, že máte pravdu.
Jak dlouho tu chceš zůstat?
Nemá smysl si nic zastírat. Moje nejlepší dny v České republice už asi odezněly. Ale dokud Češi budou vzhlížet k Západu jako ke svému cíli, k vysněnému ideálu, ke staršímu bráchovi, budu tu pořád mít, co dělat. Je to jako když máte přítele: Když k němu budete vzhlížet, jste na nejlepší cestě ke zklamání, když ho budete vnímat střízlivě i s vlastnostmi, které nejsou právě ideální, můžete si vzájemně prospět.