Nejdříve drobný faktografický dodatek (dodaný po napsání článku): Ben Zygier byl ve vyšetřován ve vazbě, všechny úkony a nařízení byly schváleny soudy, měl přístup k právnímu zastoupení a měl povoleny návštěvy rodiny. Po dvou letech soudního projednávání případu, které se podle oficiálního vyjádření týkalo ohrožení lidských životů v akci, se podle všeho rozhodl skoncovat se svým životem.
Ze střípků, které uvolňují postupně především australští novináři, lze již celkem dobře pochopit, co se mohlo stát australskému přistěhovalci do Izraele Ben Zygierovi. Ben Zygiera vyšetřovala australská kontrarozvědka. Toto vyšetřování ovšem nevyústilo v jeho zatčení. Nevíme, zda pro zatčení v Austrálii bylo příliš málo důkazů, nebo zda se kontrarozvědka rozhodla Zygierův případ zatím jen dále sledovat. Zveřejněné informace ovšem spíše naznačují, že se australská kontrarozvědka rozhodla s Ben Zygierem naložit mnohem kreativnějším způsobem. Australský novinář Jason Katsoukis podle svých vlastních slov konfrontoval po telefonu Ben Zygiera krátce před jeho zatčením. Katsoukis Zygierovi řekl, že prý Zygier obstarával australské pasy a s nimi pak jezdil do zemí nepřátelských Izraeli. Zygier toto nařčení odmítl.
Odkud tyto informace Katsoukis měl a jaká byla jejich věrohodnost, to nám samozřejmě jako novinář neřekne, a je to asi dobře. Nepodělil se s námi ovšem doposud ani o to, zda je spokojen se svojí rolí v případu, či nikoli. Obsah rozhovoru a fakt, že Ben Zygier byl vyšetřován australskou kontrarozvědkou ASIO, naznačují že Katsoukis byl zřejmě využit nějakou tajnou službou. Mohlo se jednat přímo o ASIO. Místo složitého vyšetřování Ben Zygiera se ASIO mohlo vydat úplně jinou cestou. Vyjádření novinářů zapojených do případu naznačují, že tyto novináře australská kontrarozvědka mohla využít k jednoduché dekonspiraci Bena Zygiera a jeho kolegů. V případě Bena Zygiera se pak zřejmě australská kontrarozvědka snažila vyrobit důkazy, které by všechny přesvědčily, že právě Ben Zygier prozrazuje izraelské agenty a ohrožuje je při plnění jejich misí na životě.
Lidé často říkají, že nevinný člověk sebevraždu nespáchá. Není to tak docela pravda. Sebevražedné sklony se mohou objevit i u lidí, kteří nic strašného nespáchali, zvlášť pokud jsou vystaveni extrémnímu vypětí. Ben Zygier, když byl po rozhovoru s Jasonem Katsoukisem zatčen a konfrontován s těmito důkazy, tíhu takového obvinění neunesl a rozhodl se spáchat sebevraždu.
Jakým způsobem Ben Zygier mohl sebevraždu provést? Určitě šlo o selhání věznice. Cela v oddělení 15 ve vězení Ajalon, která byla původně postavena pro Jigala Amira, je podle již dávno zveřejněných informací vymyšlena nevhodně. Nicméně na druhou stranu, zabránění sebevraždě je jeden z nejtěžších úkolů moderního vězeňství. V případě, že je inteligentní vězeň rozhodnut spáchat sebevraždu, nebude nic naznačovat svému okolí. Lidé rozhodnutí k sebevraždě mohou být ve zdánlivé pohodě, protože se již „rozhodli“, jak svoji situaci „řešit“. Pro jejich okolí je pak extrémě těžké sebevraždě zabránit.
Úloha novinářů ve vývoji tohoto případu je neoddiskutovatelná. Vstoupili jsme do éry, v níž již dávno neplatí, že zveřejnění každého případu je správné. Novináři se čím dál tím víc musejí ptát, jaké jsou zájmy jejich zdrojů, co přesně tyto zdroje říkají, jaké budou důsledky zveřejnění a jaké budou důsledky nezveřejnění případu. Případ Ben Zygier novinářům, zvláště těm austraským, na prestiži nepřidá.
Sousloví „hlídací psi demokracie“ tak získává úplně nový význam. A nejde ani říci, že pes, který štěká, nekouše. V Austrálii kousali a koušou prakticky všichni zúčastnění.