Poznámka přidaná 7. dubna 2012: K tématu se vyjádřil velvyslanec USA v Izraeli, jehož vystoupení obsahuje relevantní protiargumenty. Velvyslanec USA také rozporuje článek ve FP, především tvrdí, že jeho zdrojem není nikdo ze současné administrativy.
Až s vámi bude mluvit Alice Krejci, agentka CIA, na kterou nemá číslo ani Jaroslav Spurný, říkejte jí pouze věci, o nichž chcete, aby byly zveřejněny. CIA byla cíleně práskána prezidentskou administrativou už za George Bushe, nicméně za vlády Baracka Obamy se zveřejňování amerických tajných informací stalo standardem.
Prezident Obama si vysloužil okamžitě po nástupu do funkce tvrdou kritiku bývalých zpravodajců za zveřejnění vyšetřovacích metod na dodnes fungující věznici Guantanamo. Obamovi se nepovedlo Guantanamo zavřít, jak sliboval před volbami, nicméně zveřejnil vyšetřovací metody tam užívané. Výsledek: Věznice, která dodnes nemá jasný zákonný rámec, funguje dál dost možná v mnohem horší formě.
Když se americkým tajným službám podařilo vypátrat Usámu Bin Ládina, americký prezident sledoval operaci vedenou proti Bin Ládinovi on-line. Z toho přímého přenosu byla pořízena fotografie, která podle všech dostupných zpráv vedla ke zveřejnění identity předního amerického analytika podílejícího se i na vypátrání Bin Ládina. Za bezprecedentní přímý přenos operace se přitom Barack Obama dosud nemusel nikomu nijak vážně zodpovídat. Dodnes není známo, proč byla tak citlivá operace přenášena on-line.
Nejnovějším únikem, který podle renomovaného amerického časopisu Foreign Policy uvolnily právě zdroje z americké administrativy, je údajná spolupráce Izraele s Ázerbajdžánem. I kdybychom se zabývali tou nejméně závažnou variantou, totiž že si tyto zprávy Obamova administrativa vycucala z prstu a nebylo na nich ani zrnko pravdy, jak nyní tvrdí představitelé Ázerbajdžánu (Izraelci vědí, že komentovat takové věci nemá smysl), nejde ani se zavřenýma očima akceptovat zátěž, kterou Obamova administrativa umístila na Ázerbajdžán a na Izrael. V daném případě je jasné, že tihle lidé v Obamově administrativě nežertují, není pro ně spojencem ani Izrael ani Ázerbajdžán. Zdroje z Obamovy administrativy, které jsou za tyto úniky zodpovědné, mají jasného spojence, a tím je íránský režim.
Až Američané půjdou na podzim k volbám, budou rozhodovat mimo jiné nejen o své vlastní bezpečnosti, ale i o bezpečnosti spojenců Spojených států. Bylo by dobře, kdyby si vybrali takového prezidenta, který nebude práskat na členy amerických tajných služeb a nebude potápět spojence Spojených států amerických. V opačném případě se máme všichni na co těšit. Všechno nasvědčuje tomu, že ve svém druhém funkčním období se bude Obamova administrativa (vědomě nebo mimoděk) podbízet agresivním diktaturám – ať už jde o Írán nebo o Rusko.