Hawesovy stati si proklamativně kladou za cíl odhalovat mýty o Franzi Kafkovi. Problém těch „mýtů“ spočívá v tom, že je neformuloval nikdo jiný než autor a superhrdina celé knihy James Hawes.
Mýty formulované Jamesem Hawesem jsou následující:
-
Kafka ve své poslední vůli přikázal, aby bylo celé jeho dílo zničeno.
-
Kafka byl za svého života prakticky neznámý…
-
Kafka se bál svého krutého otce.
-
Kafku deptala jeho bezvýchodná byrokratická práce.
-
Kafku celá léta sužovala tuberkulóza, o níž věděl, že jej nutně musí zabít.
-
Kafka byl neuvěřitelně čestný ve věcech svých citů k ženám – až příliš čestný.
-
Kafka byl jako německy hovořící Žid v Praze vězněm dvojího ghetta: Menšina uvnitř menšiny…
-
Kafkovo dílo vychází ze zkušenosti Žida.
-
Kafkovo dílo zlověstně předpovídá Osvětim.
-
Kafkovo dílo spálili nacisté.
Když pomineme jedno zjevně nepravdivé tvrzení (2), Kafkova díla totiž samozřejmě vycházela už za jeho života i v překladech a dokonce v novinách, lze konstatovat, že vše bylo formulováno tak, aby to šlo alespoň zčásti vyvrátit, čímž náš superhrdina – autor knihy James Hawes – zvítězí.
Prezentujme tedy nejprve fakta:
-
Příkazy v poslední vůli obecně nejsou vynutitelné. Kafka nemohl po nikom požadovat, aby věnoval svůj čas zničení jeho děl, a byl si toho vědom.
-
Kafka byl za svého života známý autor povídek a článků.
-
Kafkův otec nebyl krutý.
-
Kafku opravdu deptaly nesmyslné úkony jeho byrokratické práce, obzvláště pak neschopnost pojišťovny vynucovat si zvyšování bezpečnosti pojišťovaných provozů.
-
Kafku celá léta sužovala tuberkulóza, o níž věděl, že ho pravděpodobně zahubí, což se nakonec stalo.
-
Kafka byl čestný ve věcech svých citů k ženám. O neuvěřitelnosti a přílišnosti této čestnosti lze jistě vést spory.
-
Kafka byl německy hovořící Žid v Praze. Vězněm nebyl.
-
Kafkovo dílo vychází mimo jiné ze zkušenosti Žida.
-
Kafkovo dílo zpracovává téma moci, věznění a organizovaného násilí.
-
Část Kafkovy pozůstalosti zničili nacisté.
Není těžké nyní odhalit Hawesovu metodu. Mýty jsou hned na začátku formulovány tak, aby šly v pohodě alespoň částečně vyvrátit. Zbytek, který by se těžko vyvracel, se nějak sveze.
Tím se ovšem práce zdaleka nevyčerpává. V rámci svého intelektuálního liberálního opičáctví si Hawes až neuvěřitelně oplzle vymýšlí. Opakovaně naznačuje cosi o návštěvách nevěstinců, pornografii a snad i homosexualitě. Tyto poznámky, jsou-li vůbec něčím motivovány, vycházejí zřejmě z Hawesova zábavného pojetí bordelu, porna atd. Člověku je až líto počestných germanistů, jejichž jména textem prosviští vedle oněch sexuálních fantazií, které jsou ostatně asi tak zábavné, jako by byly napsány pro Blesk.
Vrcholný okamžik publikace ovšem nastává, když postaví vedle sebe otce Franze Kafky a otce Adolfa Hitlera. To už by nejspíš ani Blesk neudělal, jeho redaktoři přeci jen mají špetku rozumu.
Upřímně se divím každému, kdo tu knihu koupí. Sám sobě se divím, že jsem ji vůbec četl. Jde o spisek plný demagogie, zavádějících formulací, zjevných lží, blbostí, floskulí a frází. Nadto se v něm několikrát podařilo za velkého cimbuku objevit poněkolikáté Ameriku, například když nám autor sdělí svůj „objev“, že nápad s proměnou v brouka naleznete už v Goetheho Utrpení mladého Werthera. K tomu by se snad chtělo dodat, že proměny ve zvířata nalezneme již u Ovidia. Přesto ovšem nemá valný smysl vytvářet dojem, že Goethe od Ovidia opisoval.
Autor knihy tvrdí, že odstraňuje mýty, přitom ale zjevně nové velmi oplzlé mýty vytváří.
Málem bych zapomněl odpovědět na tu základní otázku, totiž proč Kafka nechodil do bordelu. Bude to znít pro pana Hawese možná poněkud historicky a překvapivě, ale Franz Kafka byl toho názoru, že bordel člověka ponižuje.
Pokud jsem nějaké ty zákazníky veřejných domů urazil, upřímně se jim za svoji recenzi omlouvám, nebylo mým cílem dotknout se jejich ješitnosti. Kurvy samotné se pak bez mé omluvy rády obejdou, ostatně by jim byla oprávněně k smíchu.