Výměnu Šalita za více než tisíc hrdlořezů přivítali prakticky všichni politici mimo Izrael a skoro všichni politici v Izraeli. Davy jásají, novináři jásání organizují, sám Šalit ve svém propuštění (a v propuštění usvědčených několikanásobných vrahů) vidí naději pro mír, děkuje svým únoscům za slušné zacházení, což je při jeho poněkud muklovském vzhledu zní obzvlášť dobře. Šalit je tak zesláblý, že potřeboval několikrát ošetřit, ale v očích médií jsou vítězi zkrátka všichni: Novináři mají zdarma scoop, politici fotky se Šalitem, občanům se ulevilo, vojáci jsou rádi, že mohou plnit rozkazy, ředitel CIA je potěšen úspěchem, který přinesly jeho kontakty s velitelem Hamásu v Damašku, ředitel německé rozvědky BND je rád, že se naplnila jejich předpověď, podle níž Hamás mohl získat mnohem více, než o čem se jednalo za Olmerta, ředitelé Mossadu, Šabaku a velitel izraleského generálního štábu jsou rádi, že se k věci mohli pozitivně vyjádřit. Rád je i Obama a Merkelová. Skoro nikdo není proti.
Kdo tedy proti přeci jenom je? Místopředseda izraelské vlády Moše Ya’alon, ministři Avigdor Lieberman a Uzzi Landau, bývalý ředitel Mossadu a další bývalí i současní zpravodajci, kteří před dohodou s Hamásem dlouhodobě varovali, bývalý vrchní armádní rabín, rabín měst Kiriat Arba a Hebron Dov Lior, většina pozůstalých po obětech atentátů, které přišly po mírových jednáních současného ministra obrany Ehuda Baraka. A ještě jedna ze dvou osadnických stran. Ale tím to víceméně končí. Být proti výměně není v módě. Dnes se nosí jednat s kýmkoli, za všech okolností a bez jakýchkoli skrupulí. Takže se tedy jedná, samozřejmě i s únosci a vrahy. Důsledky nikdo moc neřeší. Dohoda tudíž zůstala neodůvodněna, protože na hledání důvodů a racionální opodstatnění takové dohody nebyl čas. To konec konců konstatoval i Nejvyšší soud Izraele.
Rozhodnutí tedy bylo přijato, přestože byly před veřejností racionálně formulovány pouze důvody proti němu. Únos jako obhajoba v trestním řízení tedy slaví jednoznačný úspěch, protože si žádná demokratická vláda na světě nemůže dovolit nevyhovět dostatečně etablovaným únoscům (konkrétně tyto svého času podpořil i Havel). Únosci navíc mohou v dlouhodobé perspektivě počítat s vydatnou novinářskou pomocí, protože novináři budou i v budoucnu stát o scoop zadarmo. Únosci mohou v dlouhodobém horizontu taktéž počítat s podporou veřejnosti, protože všichni přece chtějí pomoci uneseným. Únosy jsou tedy budoucí metodou vládnutí.
A pokud se ptáte, co demokracie, co moc zákonodárná, exekutivní a soudní? Ty všechny si dokážou únosci směle podřídit? Mají Šalitovy nekrology symbolizovat smrt demokracie? To nám dnes přinesly dělovací prostředky?
Nevím. Pokud jste si všimli, že by demokracii (moc zákonodárnou, exekutivní a soudní) v této věci někdo podpořil, dejte mi prosím vědět.