Rusko je na Blízkém východě velmi silným hráčem, vždyť právě díky spolupráci s Ruskem dokázala Sýrie sestřelit tureckou stíhačku. Ruská diplomacie je také na tento úspěch náležitě pyšná, přeci jenom, stíhačku Turecka, člena NATO, nesestřelují každý den.
Obzvlášť si ruská diplomacie cení klidu, s nímž NATO přijalo smrt tureckých pilotů po zásahu ruskou zbraní. Nekoná se žádné vyšetřování pod záštitou OSN, žádné demonstrace a ani novináři respektovaných médií tureckých, britských či francouzských hlas nezvyšují, vždyť jde konec konců jen o turecké vojáky, kteří plnili státní rozkaz, a ne o aktivisty, kteří by šli do boje úplně dobrovolně, na vlastní pěst a za zpěvu bojových písní.
Návštěva ruského vládce na Blízkém východě tak jen potrhuje tamější permanentní přítomnost ruských zbraní. Pravda, občas dojde k určitému nedorozumění. Mahmúd Abbás předem Putinovi neřekl, že po něm chce pojmenovat ulici v Betlémě, a tak ruskému vládci nezbylo, než ulici přijmout, i když tuto poctu mají i v Rusku vyhrazenu pouze pro mrtvé. Později, už v Ammánu, si Putin zavtipkoval, že by chtěl žít přeci jenom déle.
Ruský patriarcha by nyní mohl v rámci teologických změn nařídit vystavování betlémů v chrámech na Rusi, v každém z nich by mohla být výrazně označena ona Putinova ulice a věřící by u ní mohli zpívat chvalozpěvy, jak příkladně Putin pečuje o blaho Rusi a celého světa.
Patriarcha o Vladimiru Vladimíroviči