Prezident Spojených států Barack Obama si dovolil jistým způsobem parafrázovat Daniela Pipese, když řekl, že Spojené státy se do značné míry liší od jiných států: „Amerika není světovým policistou, ale pokud neokázalým úsilím a za nízkého rizika můžeme zabránit, aby byly děti zplynovány a tím dlouhodobě poskytnout našim dětem větší bezpečí, myslím, že bychom měli konat. To Ameriku odlišuje. To nás činí výjimečnými.“
Prezident Putin na tato slova reagoval jako skutečný ruský státník: „Nikdo nechce, aby OSN sdílela osud Ligy národů, která se zhroutila, protože neměla skutečnou moc. To se může stát, pokud vlivné státy budou obcházet OSN a provedou vojenskou akci bez autorizace Rady bezpečnosti.“ K tomu je třeba říci, že Liga národů se zhroutila ze zcela opačných důvodů. Liga národů podobně jako často dnešní OSN ignorovala skutečná fakta v mnoha částech světa a nikdo jí je nebyl schopen dostatečně důrazně připomenout. Jednání za takových okolností postrádají smysl, neboť nemají vztah ke světu, v němž žijeme. Liga národů se zhroutila například z toho důvodu, že jediným vlivným státem ochotným reagovat na remilitarizaci Porýní v roce 1936 bylo Rusko. Je možné, že by si to prezident Putin z hodin historie nepamatoval?
Podobně, když Putin parafrázuje Toma Friedmana a vysvětluje Spojeným státům, že se nemají považovat za výjimečné, chce tím vlastně říci, že není rozdíl mezi americkou demokracií a ruskou diktaturou. Oba státy mají křeslo v Radě bezpečnosti OSN a je nebezpečné, podle prezidenta Putina, když se nějaký národ považuje za výjimečný. Potíž je ovšem v tom, že Obamův mandát pochází z vcelku svobodné společnosti prakticky bez politických vězňů, kde existuje svoboda projevu, zatímco mandát Putinův provází systematická represe politické opozice nezřídka končící fyzickou likvidací. To opravdu činí Ameriku odlišnou od Ruska. Spojené státy jsou skutečně největší demokracií na světě a tím jsou výjimečné. Co by na tom mělo být nebezpečného?
Zajímavé na celé věci je, jak dnešní diktatury dokáží obratně využívat euroamerického intelektuálního prostoru včetně myšlenek jeho autorit. Teď bude zajímavé sledovat, zda si dotčení intelektuálové situace všimnou a ohradí se, nebo zda budou i nadále hlásat, že skoro všichni jsou téměř Američané. Ačkoli lidé po celém světě rádi kopírují americký styl, myšlenkově ani nijak jinak je to neproměňuje v Američany. Všichni víceméně zůstávají sví. Jejich politické systémy, o nichž je celou dobu řeč, se americkému systému ani neblíží, jak domněle či skutečně předpokládal Tom Friedman. Proč by také měly?
Související videa: