Člověk si představoval, že první afroamerický prezident Spojených států bude znamenat změnu. Dopadlo to ale prapodivně. Zdravotní reforma se povedla protlačit v podobě, kterou možná nepůjde ufinancovat. Guantanamo běží dál, protože pro pana prezidenta bylo mnohem důležitější vyprávět do médií tamější vyšetřovací praktiky, čímž ztratil důvěru zpravodajců. CIA je řízena člověkem vybraným na základě politického a nikoli odborného klíče, stejně jako za Bushe. Stejně jako za Bushe politici výrazně přispívají ke zveřejnění identity zpravodajců. O ekologickém programu Baracka Obamy je vůbec škoda mluvit. A blízkovýchodní mírová jednání se točí stejně jako za Bushe stále kolem hranic a nikoli kolem étosu budoucího palestinského státu.
Stejně jako při jednání o Gaze před sedmi lety, je vyvíjen tlak na Izrael, aby načrtl hranice. Nikdo z diplomatů neřeší, hranice čeho se tu vlastně mají načrtnout: Co se v těch hranicích, o nichž jednají, bude dít? Bude se tam dál vyučovat nenávist za peníze UNESCO? Budou se tam cvičit vojáci v únosech? Budou tam zabíjeni domnělí spolupracovníci s Izraelem jen tak na ulici? Bude tam preferován islám jako jediná pravda a Korán jako ústava? Budou se odtamtud odpalovat rakety na Ben Gurionovo mezinárodní letiště, jako se teď odpalují rakety na Ašdod a Beer Ševu?
Kvartet se měl stát konstruktivním vyjednavačem, stal se ale jen dalším administrativním rozdělovníkem. Nemá ambici vést palestinské Araby k dodržování lidských práv, podporuje je v jejich porušování. Místo podpory spolupráce, Kvartet nabízí sebe sama jako alternativu ke spolupráci. A to všechno dělá Kvartet za peníze daňových poplatníků, když zároveň jeho nejlepší hráči (Evropská unie a Spojené státy) doma nevědí, jak opětovně získat důvěru investorů. Kdyby to nebylo tak pitomé a kdybychom za to neplatili všichni, chtělo by se tomu smát. Takhle nezbývá, než se vážně zeptat: Jde vám pánové o mír, nebo jen o další válku v nových hranicích?