Co má teorie her společného se Smolíčkem? Pohádka vypráví o
tom, jak Smolíčka pacholíčka unesly Jezinky. Představme si moderní remake
takové pohádky. Jezinky jsou únosci a chtějí výkupné. Smolíčkové jsou
komoditou, neboť je známo, že Smolíčka lze unést (a případně za něj dostat
výkupné). Výkupné platí samozřejmě Jelen. Otázka zní, jak se má Jelen chovat,
aby dosáhl s Jezinkami co nejmírovějšího soužití.
Vezměme si pro začátek dva možné konce této pohádky.
Podle první se Jelen naštve a Jezinky prostě vyhladí. Takové
řešení ovšem není dobré, protože s takovým Jelenem již žádný Smolíček nikdy
nepromluví. Smolíčkové nemají rádi násilí, to se raději nechají unášet.
Vezměme si druhý, mnohem populárnější, scénář. Jelen je
velkorysý a je ochotný zaplatit za každého uneseného Smolíčka libovolně velké
výkupné. Nejvýhodnější pro Jezinky v takovém případě bude žádat za každého
uneseného Smolíčka ještě vyšší výkupné než minule. Cena Smolíčků tedy roste a
to tím rychleji, čím rychleji Jezinky Smolíčky unášejí a čím rychleji Jelen
platí. Od určitého okamžiku se Jezinkám vyplatí vracet Smolíčky pouze mrtvé.
Ušetří za jídlo a Jelen stejně platí čím dál tím víc. Nakonec Jelen zkrachuje a
Jezinky, protože jim Jelen ještě dluží výkupné za Smolíčky, dosáhnou Jelenovu
exekuci a uspořádají zvěřinové hody. Neptejte se mě radši, jak taková pohádka
končí pro Smolíčky, pro děti před usnutím se nehodí.
Co má ale Jelen opravdu dělat?
Jelen si především musí uvědomit, že s ním Jezinky hrají
velmi ošklivou hru. Jakmile si to uvědomí, může se směle pustit do analýzy
takové hry, kterou mu poskytne teorie her. Tím, že Jezinkám platí výkupné, odměňuje
Jezinky za jejich chování. Odměnu by si ovšem Jezinky měly nějak zasloužit,
třeba tím, že nebudou mít přehnané požadavky nebo tím, že Smolíčky budou
nechávat naživu. Pokud Jezinky nechtějí moc a Smolíčky nezabíjejí, může Jelen
platit výkupné. Pokud ovšem platí výkupné kdykoli, nutí Jezinky, aby
odevzdávaly Smolíčky mrtvé a za přemrštěnou cenu. Taková je totiž nejlepší racionální
strategie Jezinek v daném případě.
Proč to všechno vyprávím?
30. června 2008 schválila izraelská vláda dohodu s hnutím
Hizballáh, jejímž obsahem byla výměna zajatců a vězňů.
V první fázi Hizballáh předal informace o nezvěstném
izraelském letci Ronu Aradovi a Izrael předal informaci o čtyřech íránských
diplomatech, kteří byli nezvěstní od roku 1982.
Druhá fáze byla schválena i přesto, že informace předané
Hizballáhem byly zcela bezvýznamné. V den výměny, 16. července 2008 se
moderátor televize Hizballáhu al-Manár během živého vysílání zeptal, jak se
mají vojáci. Kamera se následně svezla dvě černé rakve. Tak se Izreal dozvěděl, že Eldad Regev a Ehud Goldwasser zahynuli. Izrael následně předal
Hizballáhu za dva mrtvé vojáky čtyři bojovníky Hizballáhu a Samira Kuntára, usvědčeného
vraha tří Izraelců.
Hizballáh se přes noc stal hrdinou. Uvítání Kuntára se v Libanonu prostě nešlo nezúčastnit. Zastánci libanonské samostatné demokratické politiky museli uznat, že tentokrát Hizballáh zvítězil na celé čáře.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Aumann takové výměny
podrobil kritice
ve světle Gemary a Maimonida. Své odmítnutí zdůvodnil i matematicky ve stylu práce,
za niž dostal v roce 2005 Nobelovu cenu. Deník Haaretz o něm následně v jinak
docela pochvalném článku
napsal, že své ekonomické teorie zneužívá k odmítání mírového urovnání s
Palestinci.
Každému, kdo čte pohádku o Jezinkách, musí být jasné, že Jelen si sám
určuje, jaký bude jeho osud. Může se rozhodnout pro strategii nabízenou teorií
her. Může ovšem teorii her úplně ignorovat a je třeba si uvědomit, že i to je legitimní
volba. Jestli chce, může Jezinkám dopřát zvěřinové hody. Bylo by to sice
poměrně groteskní řešení, nicméně, záleží jen na Jelenovi, pro kterou strategii
se rozhodne.