Už delší dobu jsem na blog nic nenapsal, řikal jsem si, že bych to měl změnit. Jenže mi nějak došla inspirace. Pro takovou chvíli nikdo nemá univerzální řešení. Přece jen je tu jedno, který zatím vždycky fungovalo. Zajít si do skladu myšlenek. „Ivane, nechtěl bys mi dát nějakou hezkou myšlenku, abych vo ní moh napsat blog?"
„Hezkou myšlenku řikáš?" ptal se strážce myšlenek. Ten pohled se eště zvostřil. „Cha! Jako bys nevěděl, jak se to s těma myšlenkama má. To mně jednou vyprávěl ten chlápek, co tenhle džob dělal přede mnou, jak si tady podávali dveře lidi, co chtěli mít patent na atomovou bombu. To bylo dilema…"
„To nikomu dávat neměl."
„Tobě se to takhle s vodstupem řekne… Ale když sem chodily ty autority. Řikal, že byly nevodbytný a že je odmítal. Až sem přišel jeden Američan, vyprávěl mu, jak v tý válce, co Američani nezačali, umíraj vojáci, a jak by jich s tou atomovkou mohlo umírat míň." Strážce myšlenek se odmlčel.
„No a co mu řek?"
„No, von mu to dal, co měl dělat. Ale řek mu, Dicku, s tim se musí fakt vopatrně, rozumíš? To když se dostane ven, to bude takovej mazec, žes to v životě neviděl. No a sám vidíš, jak to dopadlo. Vod tý doby si tu dáváme trochu větší pozor."
„Ale já nic tak nebezpečnýho nechci, mně stačí mnohem míň…"
Strážce myšlenek se rozesmál. Odněkud vytáhnul trojrozměrnej graf. Šlo ho obracet a přeskupovat a byla tam spousta vztahů. „Víš, co to je?!" zeptal se už docela vážně a strčil mi ten graf pod nos.
„Ňákej graf?" ptám se.
„To jsou aktuálně myslitelný myšlenky se vztahama mezi sebou. Jenom ty smysluplný." Díval se mi upřeně do očí, aby viděl mojí reakci.
„To je to tak složitý?" zeptal jsem se.
„Né," řekl strážce, „ve skutečnosti to je vo dost víc…" zase se odmlčel.
„Komplexní?" ptám se.
„Jo, tak nějak bych to řek."
„No a co bys mi radil?"
„Dneska se na blog myšlenky moc nedávaj." Zmizel někde uvnitř skladu. „Nechceš něco k pití?" ptá se.
„Ani ne, slíbil jsem, že zase budu hned doma. Takže mi neporadíš?" zeptal jsem se, dneska si uvědomuju, že to bylo docela ultimativní.
„Ale jo, poradim ti. Támhle za kopcem je sklad iluzí."
„Ale ten taky někdo hlídá, ne?" ptám se ještě."
„Jasně," povídá strážce myšlenek, „hlídaj ho dva Markové, jeden se specializuje na přirozený porody a druhej na… Sám vlastně nevim na co. Voni ti určitě něco daj."