Reklama
 
Blog | Tomáš Kolský

V německé zahraniční politice ožívá nacismus

Kdo by si před pár lety dovedl představit, že právě Německo bude platit skrze palestinskou samosprávu vrahy Židů a bude chtít rozhodovat o tom, kde mají a kde nemají Židé bydlet?

 

Německo je jako zásadní hráč v Evropské unii přímo zodpovědné za pomoc, jež z německých daní skrz rozpočet palestinské samosprávy jde do kapes usvědčených vrahů, kteří ve zcela nedávné době zabíjeli židovské ženy a děti. Německá zahraniční pomoc tímto způsobem platí vrahy Židů. Je třeba říci, že tato německá politika je neoficiální. Je to modernější obdoba Stille Hilfe, kterou Němci poskytovali vysloužilým nacistům. Podrobnou dokumentaci o penězích pro teroristy naleznete zde.

Oficiálně ovšem německá zahraniční politika prosazuje jen to, aby Judea a Samaří byly podobně jako Gaza vyčištěny od Židů. Moderní obdoba nacistického „Juden Raus“ zní v podání německého ministra zahraničních věcí Frank-Waltera Steinmeiera poněkud diplomatičtěji: „Izrael musí udělat vše, aby nerušil tento proces.“ „Je jasné, že pokračující výstavba osad určitě tento proces poškozuje.“ O jaký proces jde? Jde o to, aby ti vrazi placení z německých daní mohli nerušeně rozšířit svoji činnost. Měli by mít v Judsku a Samaří, a pokud vše půjde podle Steinmeierových plánů, i v Jeruzalémě alespoň tak volné ruce, jako mají již dnes v Gaze.

Adolf Eichmann by musel být na Steinmeiera hrdý. Jde totiž o mnohem modernější přístup. Proč nezačít s vysydlováním Židů přímo v Zemi izraelské, u hrobu Abraháma, Izáka a Jákoba v Hebronu, nebo přímo v Jeruzalémě? Když Eichmann navštívil britské mandátní území, na němž již tehdy měla podle mezinárodních dohod vzniknout národní domovina židovského národa, Eichmanna ani nenapadlo, že by mohl zakazovat Židům bydlet přímo v okolí místa, kde stál Šalomounův chrám. S tak důmyslným nápadem přišla až současná německá zahraniční politika.

Reklama

Když jsem byl v Německu, mnohokrát mě zarazilo, jak zvláštní mají prostí Němci postoj ke druhé světové válce. Cítil jsem, že se za ni stydí, ale že ji nechápou. A z toho studu na mě padal strach, protože Němce může před nimi samotnými zachránit pouze pochopení, protože stud musí dříve či později opadnout, protože se nejde stydět donekonečna.

A do tohoto bodu jsme právě dospěli. Němci, znovu sjednocení a vítězní, již necítí stud za druhou světovou válku, ale ani se z ní nijak zásadně nepoučili, v palestinské ideologii vidí svého důvěrného spojence, pokračovatele velkých německých myšlenek dvacátého století, a to do té míry, že jsou ochotni platit palestinské teroristy. Ano, mají sice nejchytřejší a nejlepší kancléřku, jakou kdy měli, ale ona sama to má u německých politiků neustále nahnuté, třeba i z toho důvodu, že je křesťanka a nikdy se otevřeně nevyjádřila proti židovství.

A tak, právě teď, když se Němci přestali stydět, je jim třeba jednoznačně říci, že jejich počínání na Blízkém východě je hluboce nemorální. Němci, zastavte laskavě podporu palestinským teroristům, přestaňte kritizovat židovské bydlení, protože Židé jsou v Izraelské zemi doma. Stavění domů není zločin. Peněžní odměny pro vrahy zločinem jsou. A zvykněte si na to, že ve světě je místo i pro malé národy a že i ty malé národy mají právo na hájitelné hranice. A pokud jste proti, můžete klidně spálit své Bible a vrátit se k ideologii, kterou vám Američané před necelými devětašedesáti lety sebrali. K tomu vám dopomáhej Steinmeier.