„Mělo by to vážné důsledky pro projekty financované ze Spojeného království a odjinud, které podporují univerzální práva a hodnoty a bylo by to viděno jako podrývání demokratických principů, na nichž je založen izraelský stát. Ačkoli schválení legislativy je záležitostí izraelského Knesetu, důrazně vyzýváme všechny zúčastněné, aby znovu zvážili tento krok a aby izraelská vláda dala jasně najevo svůj odpor vůči němu,“ zní oficiální prohlášení britského ministra zahraničních věcí.
Univerzálními právy a hodnotami, které jsou samozřejmě centrem tohoto sporu, se prohlášení pochopitelně nezabývá a zabývat ani nemůže. Nicméně je všeobecně známo, že Velká Británie významně sponzoruje izraelské levicové nevládní organizace, jejichž hlavním cílem je bourat židovské domy v Judsku a Samaří.
Zákon o omezení financování nevládek zahraničními vládami byl ušit horkou jehlou a v současné podobě zřejmě nemá šanci na schválení. Vyjádřil se proti němu předseda Knesetu Ruby Rivlin i poradce vlády pro právní otázky Jehuda Weinstein. Návrh ovšem vznikl jako reakce na situaci, v níž se levicové nevládní organizace sponzorované ze zahraničí zasazují soudní cestou o zbourání domovů asi 3500 rodin. Zbourána má být mimo jiné osada Migrón, která stojí v historicky doloženém sídle krále Saula.
Zbouraný dům v Migronu – univerzální hodnota?
Jak tento soudní spor vznikl? Vzhledem k tomu, že levice prohrála ve volbách a nedaří se jí prosazovat bourání osad politicky, změnila taktiku a snaží se nyní dosáhnout bourání osad soudní cestou.
Během osmnácti let okupace Judska a Samaří Jordánskem jordánský král obdarovával vesničany pozemky. Není sporu, že se jednalo jen o okupaci. Jordánsko toto území nikdy oficiálně neanektovalo ani neusilovalo o právní závaznost hranic. Po osmnáct let (1949-1967) na tomto území nemohli žít Židé. Jordánský král tyto okupované pozemky daroval v letech 1963-1967 místním arabským vesničanům pod podmínkou, že je budou užívat. Vesničané tyto pozemky nejenže neužívali, zapomněli dokonce, že jim byly darovány.
Když izraelská levice prohrála volby a bylo zřejmé, že další bourání osad bude sotva možné politicky prosadit, vyhrabala dávno zapomenuté darovací dekrety jordánského krále z dob jordánské okupace Judska a Samaří. Izraelské levicové organizace nyní prosazují u izraelských soudů platnost darování těchto pozemků. Platnost darovacích dekretů by ovšem zůstala nenaplněna i podle jordánského práva té doby – vesničané pozemky neužívali a užívání pozemků bylo nutnou podmínkou platnosti darovacích dekretů. Izraelské pravicové organizace proto tuto platnost zpochybňují. Izraelské levicové organizace s podporou (nyní tedy již oficiální) Britského království argumentují pro bourání židovských domů, izraelské pravicové organizace argumentují proti.
Jádrem sporu britského ministra zahraničních věcí s izraelskou společností tedy není zákon o financování nevládek, ale otázka, zda bourání židovských osad je či není univerzální hodnotou.