Premiér: Pane rabíne, já jsem se přišel s vámi o něčem poradit.
Rabín: A vočem?
Premiér: O limitech.
Rabín: Vo čem?
Premiér: To je takové nařízení vlády České republiky z roku 1991, vymyslel ho ing. Ivan Dejmal.
Rabín: Jo, s tim jsem se znal z Charty. Ten byl dobrej.
Premiér: Takže víte o co jde?
Rabín: No Dejmala jsem znal, to jo.
Premiér: Víte, jde o to, že to uhlí postupně dochází a České republice by bez uhlí mohla hrozit energetická krize.
Rabín: Jaký uhlí?
Premiér: Takže nevíte, o co jde?
Rabín: Nevim, co s tim má společnýho to uhlí.
Premiér: O tom právě s vámi chci mluvit. To usnesení vlády určuje jasnou hranici, kam až můžou postoupit povrchové doly v severních Čechách.
Rabín: Jo ták!
Premiér: No, a o těch limitech se teď hodně diskutuje, jestli mají zůstat, nebo jestli se mají posunout.
Rabín: A vy v týhle diskusi nějak vystupujete?
Premiér: No, trochu.
Rabín: A chcete ty limity nechat, nebo posunout?
Premiér: (Chvilku váhá, opatrně se rozhlédne, vzdychne.) No o tom jsem se právě s vámi přišel poradit.
Rabín: A co se teda stane, když se neposunou?
Premiér: Asi budeme muset zdražit elektřinu, no a pak by to taky znamenalo útlum teplárenství.
Rabín: A když se posunou?
Premiér: No, pak by se těžilo dál.
Rabín: Kde by se těžilo?
Premiér: (Chvilku váhá, opatrně se rozhlédne, vzdychne, pokračuje skoro šeptem.) No v Horním Jiřetíně, v Černicích, možná i v Litvínově.
Rabín: Počkejte, to jsou přece vesnice a města?
Premiér: No.
Rabín: A to byste těm lidem jako zbourali domy?
Premiér: Dostali by odškodné, to dá rozum.
Rabín: Odškodný by dostali, jó? A to prostě jako, to myslíte vážně?
Premiér: No, (odkašle si), uvažuje se o tom velmi vážně. Nebál bych se dokonce říci, že to je nejvážnější téma české politiky.
Rabín: A to by se jako ty lidi museli odstěhovat, jo? Se všim všudy, celý rodiny byste přesídlil?
Premiér: No, to se dělá nejen u nás, ale i na Západě.
Rabín: Samozřejmě, to se dělá i na Blízkém východě. Ale to, že se to někde dělá, neznamená, že to je dobře.
Premiér: Takže vy jste proti posouvání limitů?
Rabín: No počkejte, to neni tak jednoduchý. Většinou to chodí tak, že ty lidi, který takhle přesídlíte, hledaj na tom novim místě strašně těžko práci.
Premiér: No tu práci by jim daly právě ty doly.
Rabín: Moment, moment, moment. Můžu se vás na něco zeptat?
Premiér: No jistě.
Rabín: Ale upřímně!
Premiér: Upřímně.
Rabín: Vám by se líbilo, kdyby třeba váš syn pracoval v hnědouhlenym povrchovym dole?
Premiér: No dovolte?
Rabín: No! Upřímně na to odpovězte.
Premiér: Ale…
Rabín: Co ale?
Premiér: Dyť má úplně jinou kvalifikaci.
Rabín: A má lepší kvalifikaci, nebo horší kvalifikaci?
Premiér: Lepší! Samozřejmě.
Rabín: A proč má lepší kvalifikaci?
Premiér: No protože jsme ho tak vychovali.
Rabín: A proč jste ho mohli tak vychovat?
Premiér: Protože… (mávne rukou) Ale jděte… Jak tohle souvisí s limitama?
Rabín: Tak já vám vodpovim, když si nechcete odpovědět sám: Má lepší kvalifikaci, protože jeho tatínka, totiž vás nikdo nedonutil, abyste šel pracovat do povrchovejch hnědouhelnějch dolů.
Premiér: Proč bych měl jako kandidát věd pracovat v dole?
Rabín: No vidíte, samotnýmu se vám do toho nechce a jiný byste tam hnal!
Premiér: Ale vždyť ti lidé tam pracují dobrovolně.
Rabín: Jo, dobrovolně tam pracujou a dobrovolně jsou z toho nemocný a dobrovolně taky dřív umíraj. To vykládejte někomu jinýmu.
Premiér: Že já sem vůbec chodil.
Rabín: Podívejte se, jestli s těma limitama hnete, tak vám to českej národ nikdy nevodpustí, a právem.
Premiér: Dobře, ale já se přišel zeptat, jaká je halacha v téhle věci.
Rabín: Halacha je taková, že když vám někdo nechce prodat zahradu nebo barák, tak nemáte právo mu ho vzít, i kdybyste mu dal mnohonásobně vyšší odškodné.
Premiér: A to ani když je to podle zákona?
Rabín: Krást se, milej pane, nesmí ani podle zákona.
Premiér: No ne, moment, když je to podle zákona, tak už to není krádež!
Rabín: (Bere si klobouk.) No, na tom se asi neshodneme.